1. Květen, 2010, komentářů
- 1799-1850

- „literatura má odpovídat skutečnosti“ (opačný názor něž Sandová)
- díla zobrazují Francii v 19.století
- touha po penězích ničí mezilidské vztahy
- kritika měšťanů a pařížské šlechty – povrchnost, přezíravost
- zároveň i kritika chudých vesničanů
- všechny společenské vrstvy se spojují v nevěstinci, který se pro chudé dívky stává osudným (viz Lesk a bída kurtizán)
Lidská komedie
- rozsáhlý cyklus zahrnující několik próz
- osu tvoří Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán a Ztracené iluze
- inspirace Dantem
- příčinou zla jsou peníze, touha po nich; peníze ničí mezilidské a příbuzenské vztahy
- určité motivy a postavy se objevují ve více dílech, přecházejí z jednoho do druhého
- postava se v jiném díle ukazuje v jiném světle a souvislostech
- snažil se vytvořit systematický obraz společnosti a postihnout všechny společenské vrstvy
- opovrhoval měšťanskými vrstvami
-
Otec Goriot
- 1835
- román
- nejdrsnější, zachází až do krajností
- vztah rodiče-děti je určován penězi, majetkem
- Goriot miluje své dcery, ty jej však vyhledávají jen kvůli penězům. Nakonec se Goriot zcela zruinuje, umírá sám,chudý a opuštěn. Jeho pohřeb zajišťuje chudý student Rastignac, dcery pošlou jen posly, kteří mají na obřad dohlédnout.
-
Ztracené iluze
- 1837, 1839, 1843
- třídílný román
- problematika pařížského uměleckého a žurnalistického světa
- venkovský básník Lucien de Rubempré se snaží dosáhnout úspěchu za každou cenu, nečestně (poté se stane novinářem)
-
Lesk a bída kurtizán
- 1838-47
- čtyřdílný román
- záliba v podsvětí – spojení podsvětí (zločinného) a vyšších vrstev
- mnoho dialogů, chybí popisy, soustředění na děj
Sestřenice Běta
- 1846
- román
- hlavní hrdinka je poznamenána osudem „chudé příbuzné“, stává se tak intrikánkou a má negativní vliv na osudy dalších postav
Evženie Grandetová
- 1834
- opět vztah rodiče-děti poznamenán touhou po penězích
- peníze se stávají jedinou hodnotou
- Evženii brání její otec vzít si toho, koho miluje, protože je chudý
- podobný motiv u Hálka
16. Duben, 2010, komentářů
- humorný přístup k tématu, místy až satira

- příčinou utrpení je lidská zloba (neví jak řešit, jen nesmírnou láskou)
- pohled i na odvrácené strany života – anglické vězení apod.
- realistické, živé, čtenářsky vděčné
Kronika Pickwickova klubu
- 1836/37
- humoristické dílo, vycházelo časopisecky
- komické příhody čtyř nepraktických londýnských gentlemanů
- podnikají výpravy na venkov
- sluha Sam Weller – lidový praktický postoj ke světu, vtipné komentáře
- objevuje se i téma vážnější (pan Pickwick skončí pro dluhy ve vězení)
Oliver Twist
- 1838
- román
- sirotek se nevědomky zaplete s lupiči, v závěru však dosáhne toho, co tak chtěl – rodinu a lásku
- napsáno jako reakce na zpřísněné zákony v péči o chudé
David Copperfield
- 1850
- autobiografický román
- tragický postoj ke skutečnosti (u většiny děl s dětskými hrdiny)
- elegie, nostalgie, tragika ―› chce docílit nápravy
- viktoriánská představa šťastné rodiny (žena-hospodyně)
Nadějné vyhlídky
- 1861
- hrdina bloudí, ale nakonec dojde poznání
- zachycuje život všech společenských vrstev, kritický pohled na vyšší vrstvy
Vánoční povídky
- 5 novel
- mýtus, duch Vánoc, chce zlepšit současnou situaci
- přemíra citu, lásky (která dokáže věci změnit) ―› sentimentální pohled
- v roce 2009 zfilmováno, jako Vánoční koleda
20. Únor, 2010, komentářů
- 1846 – 1908
- žurnalista, např. spoluzakládal Květy, jinak Světozor, Lumír apod.
Básnické epické skladby s historickou tematikou
- Husita na Baltu (1868)
- Adamité (1874)
- Žižka (1879)
- historie mu slouží jako kulisa pro ukázání soudobých témat
- problémy materialismu, individualismu, smyslné či duchovní lásky
Básnická díla
-
Ve stínu lípy
- 1879
- lípa = symbol národa
- cyklus krátkých básnických povídek, které si vesničané sdělují pod lipou
- idyla vesnického života, statečnost – český voják
-
Lešetínský kovář
- 1883, pak 1899
- ukazuje vztah mezi Čechy a Němci
- idyla je narušena vzpourou proti německému živlu (proto bylo první vydání zkonfiskováno)
- končí tragicky – zahyne jak český kovář, tak německý podnikatel
- sociální motiv
Próza
-
Pravý výlet pana broučka do Měsíce
- 1888
- kritický satirický postoj – pan Brouček X Měsíčňané
- Měsíčňané věří více fantazii, Brouček je zase realista
-
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století
- 1889
- společenská kritika
- srovnání pana Broučka (člověk bez charakteru) s Husity
- pan Brouček střídá orientace (táborita, pražan, katolík … dle potřeby)
- odehrává se před bitvou na Vítkově (1420)
6. Únor, 2010, komentářů
- 1830-1899
- vlastním jménem Johanna Rottová
- nešťastné manželství, citový vztah k Janu Nerudovi (sama ukončila, vyrovnává se s tím v díle)
- epika
- romány, povídky
- tématem žena, která se obětuje pro rodinu a potlačí při tom svoji lásku
- prostředí Prahy a Podještědí
- klasické postupy, er-forma
- stylizovanější než Němcová, nedovoluje si kriticky vystoupit
Vesnický román
- 1867
- prostředí Podještědí
- dívka se zřekne lásky
Kříž u potoka
- 1868
- román z Podještědí
- žena odmítne milence a snaží se napravit sobeckého manžela, čímž dosáhne všeobecného uznání
Zvonečková královna
- 1872
- román z prostředí Prahy
- sentimentální, zdůrazňování obětavého vlastenectví
Povídky z Podještědí
Černý Petříček
- 1871
- povídka z prostředí Prahy
Láska k básníkovi
- autobiografie
- odráží její stav po rozchodu s Nerudou, dokazuje si správnost svého rozhodnutí (bála se všeobecného odsouzení)
2. Únor, 2010, komentářů
- 1834-1891

- spjat s Malou Stranou
- nedostudoval práva, zvolil si žurnalistiku
- pracoval v Národních Listech (zde se setkal s Hálkem)
- rozporuplnější, problémovější vidění světa
- více úvahovosti, skepse, ironie
- stylizuje se do role cynika, ale ve skutečnosti je citlivý
- osobní trápení skrývá za ironii a sarkasmus
- nepřetržitým motivem je láska k národu
Hřbitovní kvítí
- 1857
- hořký tón, rozervanost
- ironie vůči všemu „svatému“ – láska, rozum, cit
- ironie i vůči sobě samému
- z tíživých pocitů se zachraňuje příklonem ke kolektivu (národnímu či všelidskému)
- smrt je „možnost věčné proměny“, ne absolutní konec
-
Mezi hroby dva se červi potkali (Hřbitovní kvítí)
Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ „Z lebky básníkovy.“
„Toť nám bratr, co tam viděl, poví.“
„Pouhý mozek – pranic krásného.-
Odkud ty?“ „Já z lebky učencovy;
nezbylo i tu nic jasného.“
„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“
Knihy veršů
- 1868)
- zachovává postoj skeptika
- otupil jízlivost
Kniha veršů lyrických
Kniha veršů výpravných
- společenskokritické básně, sociální balady
Kniha veršů časových a příležitostných
- konec 70. let – Neruda lépe přijímán mladší generací (Ruchovci, Lumírovci)
- pozitivnější vidění světa
- přejímá i nové podněty – básně patetičtější, alegorické
Písně kosmické
- 1878
- oslava řádu vesmíru a rozumu
- v pohybu nebeských těles se mu odrážejí osudy lidí
- Slunce – matička, Měsíc – mládeneček, Mars – je rudý od pití apod.
- lidskou společnost přirovnává k vesmíru – jednotlivá tělesa zde bojují o existenci, stejně tak jako národy na zemi
- vyzdvižení racia, síly lidského ducha
-
Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)
Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.
Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!“
My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.
My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!
My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!
Balady a Romance
- 1883
- epika
- využití kontrastu prvků, volné zacházení s žánry: zaměňuje baladu a romanci, mísí tragiku s komikou, slavnost s ironií
- vlastenecký tón
- bojovně politické
- ohlas na pochmurné balady německého romantismu
- ohlas na novozákonní tématiku
Prosté motivy
- 1884
- osobní lyrika
- rozděleno na 4 části dle ročních dob
- jaro – dodává energii, probouzí pocity
- léto – vášeň, erotika, spojení s přírodou
- podzim – skepse, probuzení ze snu
- zima – moudré smíření (se smrtí)
Zpěvy páteční
- 1896
- posmrtně vydává Vrchlický
- převážně elegické básně, využití novozákonní symboliky
- ovšem nevyznívá až tak pesimisticky, víra ve zlepšení poměrů
Próza
- nepíše rozsáhlá díla
- povídky, fejetony, kritické stati (divadlo)
- fejetony
- vtipná vypravování, vycházejí v novinách
- získávají na oblibě ―› knižní soubory
-
Žerty hravé i dravé
-
Studie krátké a kratší
Povídky malostranské
- 1878
- pozitivní i negativní charaktery
- využití charakteristiky a popisu
- často pomocí názvu povídky předjímá děj – Doktor Kazisvět
- někdy využití ich-formy – U tří lilií, Jak to přišlo, že Rakousko nebylo rozbořeno
- zachycuje zde i sám sebe pod jinými jmény
- Týden v tichém domě – Jan Bavor
- Večerní šplechty – Jan Kohovora
- znalost Malé Strany využívá pro vyprávění
- dobromyslnost a laskavost se mísí s intrikami a krutostí
- Figurky
- charakteristika postav z jednoho domu
- Týden v tichém domě
- spletité osudy obyvatel pavlačového domu
1. Únor, 2010, komentářů
- 1835-1874
- studovat teologii – nedokončil
- 60.léta – žurnalista: Národní Listy, Květy, fejetony
Lyrika
-
Večerní písně
- 1859
- milostné téma, vyznání z milostného okouzlení
- harmoničnost, idyla, radostné ladění
- písňová forma
- Hálek v roli národního pěvce a proroka
- Neruda nepříznivě odsoudil
-
V přírodě 1-3
- 1872-74
- cykly, básně
- jednoduchý verš, metafory
- tématem vztah člověka a přírody, staví do kontrastu
- člověk (lidská společnost – skepse, negativismus) X příroda (vždy dobrá)
- lidstvo bude zachráněno „až příroda a společenství se pojmou v svatém objetí“
- odsouzení racionality, přednost dána citu
- inspirací Rousseau
Epika
- ovlivněná Máchou a Byronem
-
Pohádky z naší vesnice
- 1874
- sociálně-kritické zabarvení
- lyrika i epika, ukazuje odvrácenou stranu života
- přirozené zákony by měly platit i ve společnosti
- vztah k přírodě a její vliv na lidi
- problém vejminkářů
- povídky
- z počátku baladické, tklivé, lyrické
- řeší generační problém, společenské předsudky brání lásce, jeho sympatie na straně mladých
-
Muzikantská Liduška
- 1861
- děvčeti je vnucen nemilovaný ženich, ona se zblázní
-
Kovářovic Kačenka
- 1859
- zapovězená láska končí smrtí
- poté komplikovanější téma povídek
-
Na statku a v chaloupce
- 1873
- rozháranost bohatých X přirozenost a dobrota chudých
-
Na vejminku
- 1874
- staří rodiče X sobecké děti, narušené vztahy
- křídové kresby
- potlačený děj, prohloubená psychologie postav
-
Poldík Rumař
- 1874
- stará se o syna své bývalé lásky, jehož pravý otec opustil
dramata
-
Záviš z Falkenštejna
- 1860
- hrál se v Prozatímním divadle
-
Král Vukašín
- 1862
- jím otevřeno Prozatímní divadlo, tragédie ze srbských dějin
- za svého života zastínil i Nerudu
- Machar jej pak zavrhl jako sentimentální a podbízivého
18. Leden, 2010, komentářů
- 1820 – 1862
- byla vychovávána německy, a pak si vzala Němce a stala se vlastenkou
- vlastním jménem Barunka Panklová
- stýkala se s pražským vlasteneckým okruhem – respektována
- zemřela sama, bez ničeho, bez prostředků
- píše povídky (i Babička) a jeden román
Babička
- 1855
- rozsáhlá povídka
- národopisná studie českého venkova (např. zdobení stromečku)
- psáno po smrti nejstaršího syna
- idealizace – návrat k dětství (radostné období) v těžké životní situaci
- základní dějovou linii tvoří babička a její rodina (příjezd na Staré Bělidlo za dcerou)
- vedlejší dějové linie – vytváří se základem mozaiku (tajemství slečny Hortensie, příběhy Prošků, příběh o Viktorce)
- typicky romantickou postavou je Viktorka
- výlučné postavy – černý voják, bláznivá Viktorka
- divoká příroda
- láska, sen X zklamání (opustil ji)
- emoce, nečekané chování postav (Viktorka utopí svého synka)
Pohorská vesnice
- 1856
- román
- myšlenka překlenutí sociálních společenských rozdílů, má zavládnout láska a bratrství
V zámku a v podzámčí
- 1857
- vzájemný vztah vyšších a nižších vrstev
Pohádky
- Chytrá horákyně – (novelistická povídka)
- O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku
27. Prosinec, 2009, komentářů
- od 80. let Národní divadlo uvádí všechny nové evropské hry
Anton Pavlovič Čechov
- 1860 – 1904
- Rus
- zakladatel lyrického dramatu
- psal i povídky
- byl původem lékař ―› jeho dojmy se promítají do povídek
-
povídka Myslivec
- lyričnost – snaha dostat svoje pocity do textu
- námět a neutěšený stav připomíná Turgeněva
- muž je nadřazen, žena opovrhována – pocity lítosti
-
Racek
- 1896
- lyrické drama – o vnitřních pocitech a touhách
- hlavní hrdinka – Nina
- zachycuje život umělců, Nina touží po slávě, chce být herečkou, naplnění ale dosáhne až po utrpení
- po prožitém utrpení přeměna člověka
- racek – symbol svobody, pak ale i bezradnosti a zranitelnosti, nenaplnění
- Nina a Treplev – nešťastní, nemohou naplnit svoje touhy
-
Tři sestry
- 1901
- slabí filozofové X agresivní nefilozofové
- sestry si sní své sny, mezitím jejich „přízemní“ švagrová ovládne dům
-
Višňový sad
- 1904
- symbol úpadku staré ruské feudální společnosti
- jejich rodové sídlo si odkoupí potomek rolníka
Edmond Rostand
- 1868 – 1918
- Francouz, novoromantista
- básník a dramatik
-
Cyrano z Bergeracu
- 1897
- historická komedie
- člověk duševně krásný, schopen velkých činů, ale fyzicky ošklivý
Henrik Ibsen
- 1828 – 1906
- Nor, představitel severské literatury
-
Domeček pro panenky (Nora, Domov loutek)
- 1879
- žena chce pomoci svému muži zaplatit dluhy
- manžel ji ale obviňuje, že jej přivede do řečí, nestojí o to
- Nora si tak uvědomí, že byla po celou dobu jej poslušnou panenkou a manžela i děti opustí (více sebelásky než v Divoké kachně)
-
Divoká kachna
- 1884
- líčí rodinné vztahy, vztah mezi mužem (otec Hjalmar) a ženou (dcera)
- muž je nadřazen, žena musí poslouchat
- Hjalmarova dcera Hedvika je nemanželské dítě, ale svého otce bezmezně miluje
- Hedvika pak svou lásku otci (který se po zjištění pravdy rozhodne rodinu opustit) rozhodne dokázat sebevraždou
- kachna = symbol spoutanosti
16. Prosinec, 2009, komentářů
F.A. René de Chateaubriand
-
Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině
- 1768 – 1848
- má romantické prvky
- výlučné prostředí, postavy, milostné téma
- pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře
Victor Hugo
- 1802 – 1885
- zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
- v díle mnoho kontrastů a protikladů
-
Chám Matky Boží v Paříži
- 1831
- typicky romantický román
- děj se odehrává v Paříži v 15. století
- výlučné prostředí – chrám
- výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
- nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
- ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
- Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
- kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
- nenaplnění ideálů, kontrasty
-
Bídníci
- 1862
- Francie mezi lety 1815 – 33
- hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
- ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk
Dumasové
- 1802 – 1870, 1824 – 1895
- linie prozaiků – dramata a historické romány
- historie není autentická, je pouhou kulisou
-
Hrabě Monte Christo
-
Tři mušketýři
-
Dáma s kameliemi
- Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno
George Sandová
- 1804 – 1876
- záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
- měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
- vzor Boženy Němcové
- svobodomyslná, ale romantická díla
- harmonizace mezilidských vztahů
- literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti
29. Listopad, 2009, komentářů
- polovina 17. stol – polovina 18. stol.
- nepostihlo všechny země stejnou měrou
- návrat k církvi a Kristu, protireformace
- zbožštění lásky k Bohu
- láska k Bohu zastupuje i lásku erotickou
Terezie z Ávily
- Španělsko
- duchovní mystická poezie
- propojení duchovní a smyslové lásky
Friedrich von Spee
- Německo
-
Vzdoroslavíček
- přírodní lyrika
- oslava Boha pomocí krásné jarní přírody
- přirovnání, zdrobněliny, personifikace
- přeložil Felix Kadlinský – způsob, který si zde osvojil používá i ve vlastní poezii
» Přečíst zbytek zápisku «