Výpisky z češtiny

• 1924 – 1989
• jeden z nejvýraznějších a nejmodernějších autorů
• začínal jako básník (sbírka Venuše z Mélu – přihlásil se k poetismu)
• v prozaických dílech avantgarda až surrealismus
• dramatická tvorba – klasické formy
• v dramatech i próze se zabývá historií => historické romány
• k současnému dění se vyjadřoval kriticky, ale díla mu byla přesto vydávána
• používá historii ke kritice současnosti
• paralely, podobenství a alegorie s režimem

Tovaryšstvo Ježíšovo

• 1969
• historický román, alegorie na režim
• tovaryšstvo Ježíšovo = jezuitský řád
• hlavními postavami je hraběnka Slavatová a její zpovědník jezuita Vojtěch Had
• u Hada převládnou povinnosti – přivede hraběnku ke zhroucení a tragickému konci (snaha získat její statky), ale sám se k celé záležitostí staví jako ke „splnění příkazu“
• konvertování k režimu ―› lidé přistoupili na režim, ale nevěří mu (stejně tak jako po Bílé Hoře mnoho nekatolíků konvertovalo z existenční nutnosti)
• jakákoliv totalita způsobuje přizpůsobivost

Kuře na rožni

• 1976
• historický román
• částečně založeno na pravdě – autor objevil záznamy o Matějovi a domýšlí si jeho příběh
• děj se odehrává v době napoleonských válek
• Matěj Kuře je vojenský zběh, živí se jak se dá (loutkář, dokud loutky nepoztrácí)
• má avantgardní vyznění
• do běžných situací jsou vkládány Matějovy vzpomínky (např. na bitvu) ―› střídání časových rovin a prostředí
• autor postupně s Matějem promlouvá, v nejtěžších chvílích rozmlouvá Matěj s Bohem ―› realita se mění v ireálno (B: Prozradím ti boží tajemství. Nebe není.)
• pomocí vnitřních monologů se Matěj setkává s představou, která jej utěšuje; jeho iluze o něčem krásném (symbolizováno krásnou šlechtičnou)
• v průběhu vyprávění autor připomíná, že se jedná o jeho verzi příběhu (A: Bylo to tak, Matyas? M: To víš, že nebylo)
• závěrem se autor snaží vysvětlit, kde a jak Matěj zmizel (záznamy jsou neúplné)
• konečná Matějova promluva nese ironické vyznění
• láska k životu (ať je jakkoliv) – „Je veselo a musí být a basta!“
• jdeme za snem, a to i přes každé klopýtnutí

Svatý na mostě

• 1978
• jiný pohled na Jana Nepomuckého
• tlustý farář, alkoholik, otevřený všem požitkům
• „Johánek“

Cesta Karla IV. do Francie a zpět

• postmoderní, moderní autor – střídání časových rovin a prostředí, vnitřní monology postav – drama
• nadpřirozeno, ireálno, magično – pohled na Karla jako na člověka, ne na státníka
• složitá koncepce děl

• 1809-1852
• pocházel z Ukrajiny
• věnoval se historii, pobýval v Petrohradě (pracoval jako úředník)

Mrtvé duše

• 1842
• společenský román
• sociální kritika
• konfrontace nevolníků a statkářů
• charakteristika ruských statkářů
• člověk skupuje od statkářů zemřelé nevolníky (statkáři za ně až do sčítání lidí museli platit daň)
• jmény hrdinů vystihuje jejich charaktery (Líbeznický, Plesnivec)

Revizor

• 1836/1842
• komedie
• ťal do živého, ukazuje nedostatky ruské vesnice
• kritizuje a zesměšňuje nepoctivost a hloupost
• charakteristika postav pomocí jmen
• mladík se ve vesnici vydává za revizora, je zahrnován přízní a dary; po příjezdu skutečného revizora vše vyjde najevo

• 1867 – 1937
• literární kritik
• chce, aby literární kritika byla uznávána jako rovnocenná oblast na pomezí umění a vědy
• kritik má vycházet z vlastního uměleckého zážitku
• podpořit kritické myšlení
• snažil se nehodnotit dílo dle ideové příslušnosti autora, nebo mínění veřejnosti
• svoje polemiky nejprve publikoval v časopisech
• neměl rád Mrštíka, ale jeho Santa Luciu ocenil kvůli formě
• od kritiků požaduje to, co manifest české moderny
• jedinečnost = zbraň proti epigonství (napodobování)
• psal i prózu
  • Loutky i dělníci boží – román
  • povídky
• drama Zástupové

Syntetism v novém umění

• 1892, v časopise Literární listy
• odmítá umělecké dílo vzniklé jen jako pouhý popis reality
• skutečným uměním je dílo vzniklé syntézou myšlenkového poznání a instinktivního vidění

Knihy esejů

Boje o zítřek

• 1905
• vysvětluje své kritické zásady

Duše a dílo

• 1913
• věnováno romantismu, zahrnuje konec století

Teorie

O nejmladší poezii české

• 1928
• kritiky věnované poválečné generaci autorů (Wolker, Nezval, Seifert)

Kritické projevy

• souborné dílo o 13 svazcích

Žurnalistika

Tvorba

• noviny, které vydával
• zažil nástup fašismu, předal noviny Fučíkovi (ty se pak staly komunistickým tiskem)

Šaldův zápisník

• měsíčník, který vydával; reaguje na aktuální umělecké podněty

• 90. léta 19. století

Manifest české moderny 1895

• F.X. Šalda
• Antonín Sova
• Otokar Březina
• Josef Svatopluk Machar
• Vilém Mrštík

• zaměřeno proti Vrchlickému – příliš se soustředil na formu a potlačoval obsah
• každý autor má právo na individuální tvorbu
• nové prostředky a způsoby
  • tvůrce není svazován ideologiemi, skupinovými pravidly
  • pouze podepsali manifest, jinak každý svůj styl i obsah děl
  • jedinečnost, neopakovatelnost
  • pravda realistů = skutečnost
  • pravda impresionistů = dojem ze skutečnosti
• umělecká pravda = to, čemu umělec věří
  • chtějí, aby si pravdu mohl každý vyjádřit po svém
  • vzniká tak dílo, které je jistým přetvořením vnímání autora
• literární kritika = svrchovaný literární obor
  • Šaldův požadavek
  • předtím kritiku psali Borovský, Neruda, Vrchlický, Sládek

• literární dění 50. let
• bachovský absolutismus – utlumení literárního dění, omezení publikačních možností, cenzura
• konzervativní autoři a kritici – do literatury nesmí zasahovat cizí vlivy, má vycházet z českých tradic
• Lumír – jediný časopis, musí se podřizovat situaci
• vznikající literatura konvenční, snadno zaměnitelná
• snaha o změnu
• 1855 – almanach Lada Nióla – pod vedením J.V.Friče, přijato negativně

• 1821 – 1856
• v 50. letech 20. století byl kvůli svému dobírání si církve a Habsburků přeceňován
• útočí na církev a Habsburky
• novinářská činnost – píše o všem – kultura, společnost, politika …. široké spektrum
• novinové články – byl velmi otevřený, chtěl dílčí práva pro české země, ale ne rozvrátit Rakousko
• byl považován za buřiče a nucen odejít do exilu – působil jako vychovatel v Moskvě, pak odešel do Brixenu (IT)
• dobrá znalost jazyka a schopnost s ním pracovat
• tvoří od poloviny 30. let do 50. let

Obrazy z Rus

• 1843 – 46
• soubor krátkých povídek, cestopis, alegorické
• upozorňuje na to, co se mu líbilo
• zároveň upozorňuje na hrůzy ruského absolutismu, varuje před panslavismem

Epigramy cíkrvi, králi, vlasti, múzám (umění) a světu

• 1852
• epigramy - krátké satirické veršované básničky
• pochází z Říma – Martialis, Iuvenalis
• výrazná satirická pointa
• kritika církve a absolutismu

Tyrolské elegie

• 1852
• popisují jeho zatčení a deportaci do italského Brixenu na popud Alexandra Bacha
• epická báseň, satirické

Křest svatého Vladimíra

• 1848 – 54
• kritika církve a absolutistické vlády
• kam může car, tam můžou bozi, když se dá car pokřtít, tak bůh taky
• epická báseň, satira

Král Lávra

• 1854
• satira na absolutistické panovníky
• vládci jsou schopni pro svou moc a bohatství naprosto všeho
• (viz antika – král Midás měnil rukama vše ve zlato; po rozhodnutí uměleckého sporu Apollona a Pana získal od Apolla oslí uši)

• 1808 – 1856
• obsáhl mnoho profesí – divadelník, novinář, autor her, herec, literární kritik
• založil časopis Květy
• sám publikoval v mnohých novinách – Vlastimil, Pražský posel, Sedlské noviny
• po 1848 vyhoštěn z Prahy za šíření nepohodlných myšlenek v novinách
• mladý zemřel na tuberkulózu
• zčásti pozitivně přijímal Máchu – hodnotí uměleckou stránku jeho díla, ale vytýká mu málo vlastenectví
• je romantikem, pracuje s historií – ovšem upravuje ji podle svého, i historické postavy
• epika – vlastenecké povídky (řeší ideologické problémy), historické povídky, povídky se současnými tématy (Rozervanec)
• drama – Fidlovačka, Strakonický dudák
• dramatické báchorky (vystupují v nich nadpřirozené bytosti)

Strakonický dudák

• 1847
• hlavním hrdinou je chudý dudák Švanda
• jeho maminkou je víla ―› nadpřirozeno
• na chvíli podlehne „velkému světu“, pak se ale vrací domů ke své Dorotce
• polepšení ústředí postavy, pohádkové motivy

Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění

• fraška

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

• 1834
• líčí milostný příběh Jeníka a Lidušky
• Fidlovačka – ševcovská slavnost
• ze hry pochází píseň Kde domov můj? (hraje slepý žebrák na housle) (hudba František Škroup)

Divadelní hry

Jan Hus

• 1848
• historická hra, ale historie upravena, využití pro dobové účely
• z Husa udělal příklad romantického bojovníka za svobodu, pozměnil celkové vyznění postavy

Kutnohorští havíři

• 1848
• sociální náboj hry
• obraz dobových dělnických bouří proti německým majitelům dolů
• zakázáno cenzurou

Povídky

Dekret kutnohorský

• 1841
• boj mezi Čechy a cizinci o univerzitu

Rozervanec

• 1840
• polemika s Máchovým Májem a romantismem

Francois Villon

• (1431 – 1463)
• vlastním jménem François de Montcorbierv
• jako student se účastnil vraždy ―› vyhoštěn z Paříže, život psance
• do té doby byl poměrně oblíben, ale provokatér (ne zcela důstojná témata)
• oblíben pro svou pohotovost, vtip v básni
• pracoval na zakázku, dobíral si své klienty, i ironie vůči jemu samému
• básně plné dvojsmyslů
• francouzská (villonská) balada
  • předepsáno rozmezí veršů (do 70)
  • závěrečné poslání – poloviční počet veršů, zdůraznění hlavního smyslu básně, zhuštěná pointa

• Odkaz

  • rozloučení s Paříží (též Malý testament)
• 
  

  Závět

  • ironie, tragika, hořkost (též Velký testament)
  • není na sebe příliš pyšný
• silně ovlivnil i české umělce
  • J. Werich – „Balada z hadrů“ - zachycení Villonova života, když byl na útěku, prostředí žebráků
  • J. Loukotková – „Navzdory básník zpívá“ – Villon mluví sám o sobě, jeho život

» Přečíst zbytek zápisku «

• písemný materiál máme od 12. století, rozsáhlejší až od 13. století
• na přelomu 13. – 14. století se čeština stává plnohodnotným jazykem

Bohemika

• úplně první typicky české literární památky
• vpisky českých slov do latinského textu

Hospodine, pomiluj ny

• píseň vytvořená pravděpodobně sv. Vojtěchem v 10. století
• první český tvar „ny“

» Přečíst zbytek zápisku «