Výpisky z češtiny

• 1828-1910
• šlechtický původ
• účastnil se krymské války
• zavedl nový žánr – historický román – dosud v rus. literatuře nebyl
• romány, povídky, eseje

Vojna a Mír

• 1865-9
• historický román
• zachycuje ruskou společnost v době napoleonských válek
• bitva u Borodina, bitva u Slavkova – velkolepé scény
• zachycuje i vnitřní prožitky hrdinů
• mnoho paralel a kontrastů, ne zcela historicky věrohodné
• Bolkonskij – osvícený, racionální, energický
• Bezuchov – nepraktický, snílek, komický

Anna Karenina

• 1875-78
• psychologický román
• žena z aristokratických kruhů a její prožitky
• odejde od manžela a dítěte za milencem, kterého poté také ztrácí; následně se odhodlá k sebevraždě
• Tolstoj ji vidí jako ojedinělý případ, odsuzuje její jednání

Vzkříšení

• 1899
• román
• téma viny a odpuštění, pokoj lze nalézt v návratu k evangeliím
• líčení otřesné situace vězňů
• člověk si uvědomí, jaký život žil a snaží se to napravit

Sevastopolské povídky

• 1855-56
• zachycuje lidské hrdinství a zbabělost
• realistické popisy války

• 1810 – 1836
• jeho tvorba znamenala největší změny oproti tvorbě předchozí
• měl zálibu ve starých hradech – navštěvoval je
• psal si deníky – ty nejvíce „zapovězené“ pasáže psal tajným písmem, které později rozluštil Arbes
• znal tvorbu Byrona, Goetha a Shakepspeara – on sám typickým romantikem
• pocit osamocení – je cítit v Máji i Marince
• poezie
  • lyrika – V svět jsem vstoupil
  • lyricko-epická – Máj
• próza - Márinka – lyrizovaná próza

Marinka

• 1834
• lyrizovaná próza
• nemocná ale krásná dívka, básník Hynek se do ní zamiluje, ale když se vrátí ze své pouti, Marinka je již mrtva

Máj

• 1836
• v originále Mág
• pro cenzuru – tragický milostný příběh v májové přírodě
• vyčítají mu, že hlavním hrdinou je loupežník – postava nehodná následování, není vzor
• podstatou je zklamání a rozpor mezi představou a skutečností
• kompozice
  • jako hudební dílo
  • 4 zpěvy a 2 intermezza (mezi 2.-3., pak 3.-4. zpěvem)
  • předzpěv – vlastenecký charakter

• 1. zpěv

  • uvedení do příběhu, přírodní lyrika
  • Jarmila čeká na Viléma sedíc na skále nad jezerem
  • připlouvá loďka s mužem, který jí sděluje, že se Vilém dozvěděl o její nevěře a zavraždil jejího svůdce – svého otce
  • Vilém - „lesů pán“ je ve vězení
  • Jarmila se zabije, skočí do jezera
  • situace je mistrovsky vyjádřena – „Nad vodou se skví bílých šatů stín…“

• 2. zpěv

  • Vilémova noc ve vězení před popravou
  • přemítá o životě, necítí se vinen, vinu vyvozuje z nepřízně osudu
  • Vilém slouží Máchovi k vyjádření jeho vlastních názorů
  • rozpor: odložené, odhozené dítě X drsní loupežníci
  • „temná smrt“ – po smrti nic není, nevěří na posmrtný život (v roce 1836 poněkud odvážné)
  • odmítá vinu – dává ji svému otci, neměl možnost poznat jinou etiku

• 1. intermezzo

  • vychází z pověry, že nový nebožtík musí vždy na hřbitově hlídat, dokud jej nikdo nevystřídá
  • mrtví se baví a připravují se na to, že Vilém již brzy přijde na hřbitov a bude „držet stráž“

• 3. zpěv

  • silně kontrastní
  • líčena krásná jarní příroda a zároveň Vilémova poprava
  • vlast je člověku kolébkou i hrobem

• 2. intermezzo

  • prostředí Vilémovy loupežnické tlupy
  • lkají jak oni, tak příroda – ta už není prostoupena láskou, ale smrtí

• 4. zpěv

  • velký časový posun
  • vypravěč příběhu – Mácha – projíždí tamní krajinou a dává se do souvislosti s příběhem
  • pro Viléma skončil život, pro něj dětství
  • v porovnání s radostným dětstvím se mu současnost zdá bolestná
  • čekají ho jen strasti
  • romantické zklamání z představy

F.A. René de Chateaubriand

• Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině

  • 1768 – 1848
  • má romantické prvky
  • výlučné prostředí, postavy, milostné téma
  • pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře

Victor Hugo

• 1802 – 1885
• zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
• v díle mnoho kontrastů a protikladů

• Chám Matky Boží v Paříži

  • 1831
  • typicky romantický román
  • děj se odehrává v Paříži v 15. století
  • výlučné prostředí – chrám
  • výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
  • nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
  • ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
  • Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
  • kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
  • nenaplnění ideálů, kontrasty

• Bídníci

  • 1862
  • Francie mezi lety 1815 – 33
  • hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
  • ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk

Dumasové

• 1802 – 1870, 1824 – 1895
• linie prozaiků – dramata a historické romány
• historie není autentická, je pouhou kulisou

• Hrabě Monte Christo

• Tři mušketýři

• Dáma s kameliemi

  • Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno

George Sandová

• 1804 – 1876
• záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
• měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
• vzor Boženy Němcové
• svobodomyslná, ale romantická díla
• harmonizace mezilidských vztahů
• literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti

Jezerní škola

• skupina básníků, nazváni dle oblasti v SZ Anglii
• S.T. Coleridge
• W. Wordsworth -  Žluté narcisy – opěvování přírody
• R. Southey

Percy Bysshe Shelley

• 1792 – 1822
• tragický život
• ztotožňoval se s hlavními romantickými hrdiny
• nechal si postavit loď, vyjel za nepříznivého počasí a zahynul

• Odpoutaný Prometheus

  • 1819
  • psáno jako drama, epické
  • kontrast: člověk konající dobro je potrestán
  • přinesl lidem oheň, Jupiter jej dal za to uvěznit
  • střet dobra a zla
  • nakonec je Prometheus odpoután Heraklem
  • mnoho personifikací – mluví hory, vítr, déšť …

• Óda na západní vítr

  • 1819
  • lyrická báseň
  • vítr je symbolem volnosti

• Z poznámek královně Mab

George Gordon Byron

• 1788 – 1824
• velice rozporuplná postava
• též se ztotožňuje s hlavním hrdinou romantických děl
• byl přesvědčen, že se má svobodě dopomáhat jakýmkoliv způsobem – šel do Řecka bojovat proti Turkům (chtěl zemřít hrdinskou smrtí)
• byl velice sebekritický
• došel tak daleko, že odmítá sám sebe ―› báseň Má duše temná je

• Child-Haroldova pouť

  • od roku 1809
  • epika
  • básnický epos popisující jeho cesty po Středomoří
  • kontrast: zbytek vyspělé antické kultury X dnešní bída a chudoba Řecka

John Keats

• 1795 – 1821
• dnes je velice populární mezi mladými Angličany
• básník smyslové krásy, inspirace přírodou a mýty

• Óda na řeckou vázu

  • kontrast pomíjivosti člověka a dokonalosti uměleckého díla

• La Belle Dame Sans Merci

  • o nemilosrdné krásce

William Blake

• 1757 – 1827
• spíše preromantismus
• byl považován za podivína, za svého života odsuzován
• obsáhl mnoho stylů
• též výtvarník – ilustrace Bible
• jemné pohádkové a přírodní motivy
• začíná využívat volného verše ―› širší možnost vyjádření
• satira, symbolismus, mysticita

• Písničky nevinnosti a zkušenosti

  • 1794
  • kontrast
  • báseň Jehňátko a Tygr

• Snoubení nebe a pekla

  • 1793
  • mystické pojetí
  • rozmluva s nadpřirozenými bytostmi
  • součástí je i oddíl Pekelná přísloví
  • kritika církve

Novalis

• 1772 – 180

• Hymny noci

  • snaha spojení filozofie, poezie a přírody
  • kontrast: den (světlo, bdění, život) X noc (spánek, temnota, smrt)
  • jemu bytostně bližší noc
  • den (pozemský život) bere jako pomíjivý jev – odpoutání branou k věčnosti
  • noc – „královna světa“ – vyšší skutečnost

Jakob a Wilhelm Grimmovi

• Pohádky pro děti a celou rodinu

  • sbírají pohádky, lidová slovesnost
  • snaha dobrat se podstaty lidového umění
  • lidové prostředí, příroda
  • některé pohádky velmi tragické, hrůzostrašné

Heinrich von Kliest

• 1777 – 1811

• Michael Kolhaas

  • výlučné charaktery
  • paradoxní příběh kupce bojujícího o své právo
  • patos jej nutí k zoufalým činům
  • představa o spravedlnosti X skutečnost
  • světu chybí smysl pro spravedlnost

• po r. 1620 probíhá silná rekatolizace
• třicetiletá válka přinesla tragédie, církve přichází s božím rájem ―› lákavé, ohlas společnosti
• rozmáchlé nápadné umění
• syté barvy, křivky, zachycení pohybu a emoce, rozevlátý šat …
• v literatuře bohaté užívání ozdob, metafor, symbolů
• jedinou povolenou láskou je láska k Bohu
• velikost Boha X nicotnost člověka
• Bůh bývá personifikován do podoby krásné jarní přírody, jeho oslava

Adam Václav Michna z Otradovic

• 1600 – 1676
• hudební skladatel
• tématem je duchovní láska, ježíškovská a mariánská poezie
• duchovní lyrika

• Loutna česká

  • 1653
  • sborník duchovních kancionálů

• Chtíc, aby spal

  • jeho nejznámější píseň – ukolébavka

» Přečíst zbytek zápisku «