Výpisky z češtiny

• 1783-1842
• vlastním jménem Henri Beyle
• zanícený ateista
• byl to diplomat, ne jen spisovatel
• skeptický pohled na všechny společenské vrstvy, odmítnutí měšťáckého pragmatismu
• jeho romány jsou autobiografické, odráží jeho životní situaci v době vzniku díla
• mladí ambiciózní hrdinové, žijí však v pokrytecké a prospěchářské společnosti

Červený a černý

• 1830
• román na pomezí romantismu a realismu
• hlavním hrdinou je Julián Sorel
• Julián zprvu sympatizuje s Napoleonem a obléká červenou vojenskou uniformu, kterou však záhy mění za černou kněžskou. Pracuje jako vychovatel, svede manželku svého pána a před skandálem uteče do kláštera. Julián pak svede jinou ženu, která s ním otěhotní. Rozruší jej dopis od jeho bývalé milenky, kterou postřelí. Je uvězněn a souzen. Obě ženy se jej snaží vysvobodit, podplatí soudce. Julián však nechce být omilostněn. Zjistí, že společností pohrdá. Je popraven.

Kartouza Parmská

• 1839
• román

• 1799-1850
• „literatura má odpovídat skutečnosti“ (opačný názor něž Sandová)
• díla zobrazují Francii v 19.století
• touha po penězích ničí mezilidské vztahy
• kritika měšťanů a pařížské šlechty – povrchnost, přezíravost
• zároveň i kritika chudých vesničanů
• všechny společenské vrstvy se spojují v nevěstinci, který se pro chudé dívky stává osudným (viz Lesk a bída kurtizán)

Lidská komedie

• rozsáhlý cyklus zahrnující několik próz
• osu tvoří Otec Goriot, Lesk a bída kurtizán a Ztracené iluze
• inspirace Dantem
• příčinou zla jsou peníze, touha po nich; peníze ničí mezilidské a příbuzenské vztahy
• určité motivy a postavy se objevují ve více dílech, přecházejí z jednoho do druhého
• postava se v jiném díle ukazuje v jiném světle a souvislostech
• snažil se vytvořit systematický obraz společnosti a postihnout všechny společenské vrstvy
• opovrhoval měšťanskými vrstvami

• Otec Goriot

  • 1835
  • román
  • nejdrsnější, zachází až do krajností
  • vztah rodiče-děti je určován penězi, majetkem
  • Goriot miluje své dcery, ty jej však vyhledávají jen kvůli penězům. Nakonec se Goriot zcela zruinuje, umírá sám,chudý a opuštěn. Jeho pohřeb zajišťuje chudý student Rastignac, dcery pošlou jen posly, kteří mají na obřad dohlédnout.

• Ztracené iluze

  • 1837, 1839, 1843
  • třídílný román
  • problematika pařížského uměleckého a žurnalistického světa
  • venkovský básník Lucien de Rubempré se snaží dosáhnout úspěchu za každou cenu, nečestně (poté se stane novinářem)

• Lesk a bída kurtizán

  • 1838-47
  • čtyřdílný román
  • záliba v podsvětí – spojení podsvětí (zločinného) a vyšších vrstev
  • mnoho dialogů, chybí popisy, soustředění na děj

Sestřenice Běta

• 1846
• román
• hlavní hrdinka je poznamenána osudem „chudé příbuzné“, stává se tak intrikánkou a má negativní vliv na osudy dalších postav

Evženie Grandetová

• 1834
• opět vztah rodiče-děti poznamenán touhou po penězích
• peníze se stávají jedinou hodnotou
• Evženii brání její otec vzít si toho, koho miluje, protože je chudý
• podobný motiv u Hálka

• od 80. let Národní divadlo uvádí všechny nové evropské hry

Anton Pavlovič Čechov

• 1860 – 1904
• Rus
• zakladatel lyrického dramatu
• psal i povídky
• byl původem lékař ―› jeho dojmy se promítají do povídek

• povídka Myslivec

  • lyričnost – snaha dostat svoje pocity do textu
  • námět a neutěšený stav připomíná Turgeněva
  • muž je nadřazen, žena opovrhována – pocity lítosti

• Racek

  • 1896
  • lyrické drama – o vnitřních pocitech a touhách
  • hlavní hrdinka – Nina
  • zachycuje život umělců, Nina touží po slávě, chce být herečkou, naplnění ale dosáhne až po utrpení
  • po prožitém utrpení přeměna člověka
  • racek – symbol svobody, pak ale i bezradnosti a zranitelnosti, nenaplnění
  • Nina a Treplev – nešťastní, nemohou naplnit svoje touhy

• Tři sestry

  • 1901
  • slabí filozofové X agresivní nefilozofové
  • sestry si sní své sny, mezitím jejich „přízemní“ švagrová ovládne dům

• Višňový sad

  • 1904
  • symbol úpadku staré ruské feudální společnosti
  • jejich rodové sídlo si odkoupí potomek rolníka

Edmond Rostand

• 1868 – 1918
• Francouz, novoromantista
• básník a dramatik

• Cyrano z Bergeracu

  • 1897
  • historická komedie
  • člověk duševně krásný, schopen velkých činů, ale fyzicky ošklivý

Henrik Ibsen

• 1828 – 1906
• Nor, představitel severské literatury

• Domeček pro panenky (Nora, Domov loutek)

  • 1879
  • žena chce pomoci svému muži zaplatit dluhy
  • manžel ji ale obviňuje, že jej přivede do řečí, nestojí o to
  • Nora si tak uvědomí, že byla po celou dobu jej poslušnou panenkou a manžela i děti opustí (více sebelásky než v Divoké kachně)

• Divoká kachna

  • 1884
  • líčí rodinné vztahy, vztah mezi mužem (otec Hjalmar) a ženou (dcera)
  • muž je nadřazen, žena musí poslouchat
  • Hjalmarova dcera Hedvika je nemanželské dítě, ale svého otce bezmezně miluje
  • Hedvika pak svou lásku otci (který se po zjištění pravdy rozhodne rodinu opustit) rozhodne dokázat sebevraždou
  • kachna = symbol spoutanosti

F.A. René de Chateaubriand

• Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině

  • 1768 – 1848
  • má romantické prvky
  • výlučné prostředí, postavy, milostné téma
  • pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře

Victor Hugo

• 1802 – 1885
• zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
• v díle mnoho kontrastů a protikladů

• Chám Matky Boží v Paříži

  • 1831
  • typicky romantický román
  • děj se odehrává v Paříži v 15. století
  • výlučné prostředí – chrám
  • výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
  • nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
  • ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
  • Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
  • kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
  • nenaplnění ideálů, kontrasty

• Bídníci

  • 1862
  • Francie mezi lety 1815 – 33
  • hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
  • ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk

Dumasové

• 1802 – 1870, 1824 – 1895
• linie prozaiků – dramata a historické romány
• historie není autentická, je pouhou kulisou

• Hrabě Monte Christo

• Tři mušketýři

• Dáma s kameliemi

  • Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno

George Sandová

• 1804 – 1876
• záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
• měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
• vzor Boženy Němcové
• svobodomyslná, ale romantická díla
• harmonizace mezilidských vztahů
• literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti

Romantismus

• konec 18. (spíše počátek 19.) a 19. století
• důraz na citovost, snovost, nálady
• náměty z historie, exotických krajin
• návrat k přírodě, zájem o cestování ―› cestopisy
• podstatou romantických děl je uvědomění člověka a jeho vztahu k realitě a představám
• útěk od reality – kvůli nenaplnění ideálů – do světa fantazie
• historie a exotika – svět fantazie, možnost realizace představy
• snaha najít v odpadlících lidské jádro, které společnosti chybí, snaha vidět člověka kontrastně

• malířství

  • Eugene Delacroix – „Svoboda vede lid na barikády“
  • William Turner – sám si ilustroval díla

• architektura

  • nic nového, inspirace starými slohy
  • neogotika, neorenesance …
  • napodobování předchozích stylů

• hudba

  • historické náměty oper
  • velice procítěná hudba, změny tempa, dynamiky, většinou moll skladby
  • Liszt, Chopin, Čajkovskij …

» Přečíst zbytek zápisku «

Francois Villon

• (1431 – 1463)
• vlastním jménem François de Montcorbierv
• jako student se účastnil vraždy ―› vyhoštěn z Paříže, život psance
• do té doby byl poměrně oblíben, ale provokatér (ne zcela důstojná témata)
• oblíben pro svou pohotovost, vtip v básni
• pracoval na zakázku, dobíral si své klienty, i ironie vůči jemu samému
• básně plné dvojsmyslů
• francouzská (villonská) balada
  • předepsáno rozmezí veršů (do 70)
  • závěrečné poslání – poloviční počet veršů, zdůraznění hlavního smyslu básně, zhuštěná pointa

• Odkaz

  • rozloučení s Paříží (též Malý testament)
• 
  

  Závět

  • ironie, tragika, hořkost (též Velký testament)
  • není na sebe příliš pyšný
• silně ovlivnil i české umělce
  • J. Werich – „Balada z hadrů“ - zachycení Villonova života, když byl na útěku, prostředí žebráků
  • J. Loukotková – „Navzdory básník zpívá“ – Villon mluví sám o sobě, jeho život

» Přečíst zbytek zápisku «