Výpisky z češtiny

• 1864 – 1942
• představitel básnického realismu – zepičtění poezie
• zdrojem umělcovy inspirace = reálné (osobní) umělcovy zážitky
• byl ve Vídni – měl možnost z Vídně komentoval politické dění u nás (do konce I. SV)
• silně pro vlastenectví, pro češství
• zdálo se mu, že nebyl dostatečně oceněn, stal se zatrpklým

Confiteor

• 1887
• v překladu „vyznávám se“ (vyšlo mu ještě před maturitou)
• tématem jeho vlastní citový život, ne obrozenecké ideje (!)
• lyrika se přibližuje epice
• omezení básnických ozdob, nahrazení přímým vyjádřením

Zde by měly kvést růže

• 1893
• sbírka epických básní

Magdalena

• 1894
• román ve verších
• prostitutka, do níž se zamiloval muž z bohaté rodiny; rodina ji odmítla přijmout, protože zjistili, že je prostitutka (do té doby jim to nevadilo)
• milenec dává přednost rodině
• tragický konec

• 1830-1899
• vlastním jménem Johanna Rottová
• nešťastné manželství, citový vztah k Janu Nerudovi (sama ukončila, vyrovnává se s tím v díle)
• epika
• romány, povídky
• tématem žena, která se obětuje pro rodinu a potlačí při tom svoji lásku
• prostředí Prahy a Podještědí
• klasické postupy, er-forma
• stylizovanější než Němcová, nedovoluje si kriticky vystoupit

Vesnický román

• 1867
• prostředí Podještědí
• dívka se zřekne lásky

Kříž u potoka

• 1868
• román z Podještědí
• žena odmítne milence a snaží se napravit sobeckého manžela, čímž dosáhne všeobecného uznání

Zvonečková královna

• 1872
• román z prostředí Prahy
• sentimentální, zdůrazňování obětavého vlastenectví

Povídky z Podještědí

• soubor povídek

Černý Petříček

• 1871
• povídka z prostředí Prahy

Láska k básníkovi

• autobiografie
• odráží její stav po rozchodu s Nerudou, dokazuje si správnost svého rozhodnutí (bála se všeobecného odsouzení)

• 1834-1891
• spjat s Malou Stranou
• nedostudoval práva, zvolil si žurnalistiku
• pracoval v Národních Listech (zde se setkal s Hálkem)
• rozporuplnější, problémovější vidění světa
• více úvahovosti, skepse, ironie
• stylizuje se do role cynika, ale ve skutečnosti je citlivý
• osobní trápení skrývá za ironii a sarkasmus
• nepřetržitým motivem je láska k národu

Hřbitovní kvítí

• 1857
• hořký tón, rozervanost
• ironie vůči všemu „svatému“ – láska, rozum, cit
• ironie i vůči sobě samému
• z tíživých pocitů se zachraňuje příklonem ke kolektivu (národnímu či všelidskému)
• smrt je „možnost věčné proměny“, ne absolutní konec

• Mezi hroby dva se červi potkali (Hřbitovní kvítí)

Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ „Z lebky básníkovy.“
„Toť nám bratr, co tam viděl, poví.“
„Pouhý mozek – pranic krásného.-
Odkud ty?“ „Já z lebky učencovy;
nezbylo i tu nic jasného.“

„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“

Knihy veršů

• 1868)
• zachovává postoj skeptika
• otupil jízlivost
• 
  

  Kniha veršů lyrických

  • intimní vroucnost
• 
  

  Kniha veršů výpravných

  • společenskokritické básně, sociální balady
• 
  

  Kniha veršů časových a příležitostných

  • úvahy, občanská lyrika

• konec 70. let – Neruda lépe přijímán mladší generací (Ruchovci, Lumírovci)
• pozitivnější vidění světa
• přejímá i nové podněty – básně patetičtější, alegorické

Písně kosmické

• 1878
• oslava řádu vesmíru a rozumu
• v pohybu nebeských těles se mu odrážejí osudy lidí
• Slunce – matička, Měsíc – mládeneček, Mars – je rudý od pití apod.
• lidskou společnost přirovnává k vesmíru – jednotlivá tělesa zde bojují o existenci, stejně tak jako národy na zemi
• vyzdvižení racia, síly lidského ducha

• Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci^*,
jimž hrouda nohy víže!“

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

Balady a Romance

• 1883
• epika
• využití kontrastu prvků, volné zacházení s žánry: zaměňuje baladu a romanci, mísí tragiku s komikou, slavnost s ironií
• vlastenecký tón
  • 
    

    Romance o Karlu IV.

• bojovně politické
  • 
    

    Romance o jaře 1848

• ohlas na pochmurné balady německého romantismu
  • 
    

    Romance Helgolandská

• ohlas na novozákonní tématiku
  • 
    

    Balada o svatbě v Kanaán

Prosté motivy

• 1884
• osobní lyrika
• rozděleno na 4 části dle ročních dob
  • jaro – dodává energii, probouzí pocity
  • léto – vášeň, erotika, spojení s přírodou
  • podzim – skepse, probuzení ze snu
  • zima – moudré smíření (se smrtí)

Zpěvy páteční

• 1896
• posmrtně vydává Vrchlický
• převážně elegické básně, využití novozákonní symboliky
• ovšem nevyznívá až tak pesimisticky, víra ve zlepšení poměrů

Próza

• nepíše rozsáhlá díla
• povídky, fejetony, kritické stati (divadlo)
• fejetony
  • vtipná vypravování, vycházejí v novinách
  • získávají na oblibě ―› knižní soubory

  • Žerty hravé i dravé

    • 1877

  • Studie krátké a kratší

    • 1876

Povídky malostranské

• 1878
• pozitivní i negativní charaktery
• využití charakteristiky a popisu
• často pomocí názvu povídky předjímá děj – Doktor Kazisvět
• někdy využití ich-formy – U tří lilií, Jak to přišlo, že Rakousko nebylo rozbořeno
• zachycuje zde i sám sebe pod jinými jmény
  • Týden v tichém domě – Jan Bavor
  • Večerní šplechty – Jan Kohovora
• znalost Malé Strany využívá pro vyprávění
• dobromyslnost a laskavost se mísí s intrikami a krutostí
• Figurky
  • charakteristika postav z jednoho domu
• Týden v tichém domě
  • spletité osudy obyvatel pavlačového domu

• 1835-1874
• studovat teologii – nedokončil
• 60.léta – žurnalista: Národní Listy, Květy, fejetony

Lyrika

• Večerní písně

  • 1859
  • milostné téma, vyznání z milostného okouzlení
  • harmoničnost, idyla, radostné ladění
  • písňová forma
  • Hálek v roli národního pěvce a proroka
  • Neruda nepříznivě odsoudil

• V přírodě 1-3

  • 1872-74
  • cykly, básně
  • jednoduchý verš, metafory
  • tématem vztah člověka a přírody, staví do kontrastu
  • člověk (lidská společnost – skepse, negativismus) X příroda (vždy dobrá)
  • lidstvo bude zachráněno „až příroda a společenství se pojmou v svatém objetí“
  • odsouzení racionality, přednost dána citu
  • inspirací Rousseau

Epika

• ovlivněná Máchou a Byronem

• Pohádky z naší vesnice

  • 1874
  • sociálně-kritické zabarvení
  • lyrika i epika, ukazuje odvrácenou stranu života
  • přirozené zákony by měly platit i ve společnosti
  • vztah k přírodě a její vliv na lidi
  • problém vejminkářů
• povídky
  • z počátku baladické, tklivé, lyrické
  • řeší generační problém, společenské předsudky brání lásce, jeho sympatie na straně mladých

  • Muzikantská Liduška

    • 1861
    • děvčeti je vnucen nemilovaný ženich, ona se zblázní

  • Kovářovic Kačenka

    • 1859
    • zapovězená láska končí smrtí
  • poté komplikovanější téma povídek

  • Na statku a v chaloupce

    • 1873
    • rozháranost bohatých X přirozenost a dobrota chudých

  • Na vejminku

    • 1874
    • staří rodiče X sobecké děti, narušené vztahy
• křídové kresby
  • potlačený děj, prohloubená psychologie postav

  • Poldík Rumař

    • 1874
    • stará se o syna své bývalé lásky, jehož pravý otec opustil

dramata

• Záviš z Falkenštejna

  • 1860
  • hrál se v Prozatímním divadle

• Král Vukašín

  • 1862
  • jím otevřeno Prozatímní divadlo, tragédie ze srbských dějin
• za svého života zastínil i Nerudu
• Machar jej pak zavrhl jako sentimentální a podbízivého

• 1821 – 1856
• v 50. letech 20. století byl kvůli svému dobírání si církve a Habsburků přeceňován
• útočí na církev a Habsburky
• novinářská činnost – píše o všem – kultura, společnost, politika …. široké spektrum
• novinové články – byl velmi otevřený, chtěl dílčí práva pro české země, ale ne rozvrátit Rakousko
• byl považován za buřiče a nucen odejít do exilu – působil jako vychovatel v Moskvě, pak odešel do Brixenu (IT)
• dobrá znalost jazyka a schopnost s ním pracovat
• tvoří od poloviny 30. let do 50. let

Obrazy z Rus

• 1843 – 46
• soubor krátkých povídek, cestopis, alegorické
• upozorňuje na to, co se mu líbilo
• zároveň upozorňuje na hrůzy ruského absolutismu, varuje před panslavismem

Epigramy cíkrvi, králi, vlasti, múzám (umění) a světu

• 1852
• epigramy - krátké satirické veršované básničky
• pochází z Říma – Martialis, Iuvenalis
• výrazná satirická pointa
• kritika církve a absolutismu

Tyrolské elegie

• 1852
• popisují jeho zatčení a deportaci do italského Brixenu na popud Alexandra Bacha
• epická báseň, satirické

Křest svatého Vladimíra

• 1848 – 54
• kritika církve a absolutistické vlády
• kam může car, tam můžou bozi, když se dá car pokřtít, tak bůh taky
• epická báseň, satira

Král Lávra

• 1854
• satira na absolutistické panovníky
• vládci jsou schopni pro svou moc a bohatství naprosto všeho
• (viz antika – král Midás měnil rukama vše ve zlato; po rozhodnutí uměleckého sporu Apollona a Pana získal od Apolla oslí uši)

• 1808 – 1856
• obsáhl mnoho profesí – divadelník, novinář, autor her, herec, literární kritik
• založil časopis Květy
• sám publikoval v mnohých novinách – Vlastimil, Pražský posel, Sedlské noviny
• po 1848 vyhoštěn z Prahy za šíření nepohodlných myšlenek v novinách
• mladý zemřel na tuberkulózu
• zčásti pozitivně přijímal Máchu – hodnotí uměleckou stránku jeho díla, ale vytýká mu málo vlastenectví
• je romantikem, pracuje s historií – ovšem upravuje ji podle svého, i historické postavy
• epika – vlastenecké povídky (řeší ideologické problémy), historické povídky, povídky se současnými tématy (Rozervanec)
• drama – Fidlovačka, Strakonický dudák
• dramatické báchorky (vystupují v nich nadpřirozené bytosti)

Strakonický dudák

• 1847
• hlavním hrdinou je chudý dudák Švanda
• jeho maminkou je víla ―› nadpřirozeno
• na chvíli podlehne „velkému světu“, pak se ale vrací domů ke své Dorotce
• polepšení ústředí postavy, pohádkové motivy

Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění

• fraška

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

• 1834
• líčí milostný příběh Jeníka a Lidušky
• Fidlovačka – ševcovská slavnost
• ze hry pochází píseň Kde domov můj? (hraje slepý žebrák na housle) (hudba František Škroup)

Divadelní hry

Jan Hus

• 1848
• historická hra, ale historie upravena, využití pro dobové účely
• z Husa udělal příklad romantického bojovníka za svobodu, pozměnil celkové vyznění postavy

Kutnohorští havíři

• 1848
• sociální náboj hry
• obraz dobových dělnických bouří proti německým majitelům dolů
• zakázáno cenzurou

Povídky

Dekret kutnohorský

• 1841
• boj mezi Čechy a cizinci o univerzitu

Rozervanec

• 1840
• polemika s Máchovým Májem a romantismem

Jezerní škola

• skupina básníků, nazváni dle oblasti v SZ Anglii
• S.T. Coleridge
• W. Wordsworth -  Žluté narcisy – opěvování přírody
• R. Southey

Percy Bysshe Shelley

• 1792 – 1822
• tragický život
• ztotožňoval se s hlavními romantickými hrdiny
• nechal si postavit loď, vyjel za nepříznivého počasí a zahynul

• Odpoutaný Prometheus

  • 1819
  • psáno jako drama, epické
  • kontrast: člověk konající dobro je potrestán
  • přinesl lidem oheň, Jupiter jej dal za to uvěznit
  • střet dobra a zla
  • nakonec je Prometheus odpoután Heraklem
  • mnoho personifikací – mluví hory, vítr, déšť …

• Óda na západní vítr

  • 1819
  • lyrická báseň
  • vítr je symbolem volnosti

• Z poznámek královně Mab

George Gordon Byron

• 1788 – 1824
• velice rozporuplná postava
• též se ztotožňuje s hlavním hrdinou romantických děl
• byl přesvědčen, že se má svobodě dopomáhat jakýmkoliv způsobem – šel do Řecka bojovat proti Turkům (chtěl zemřít hrdinskou smrtí)
• byl velice sebekritický
• došel tak daleko, že odmítá sám sebe ―› báseň Má duše temná je

• Child-Haroldova pouť

  • od roku 1809
  • epika
  • básnický epos popisující jeho cesty po Středomoří
  • kontrast: zbytek vyspělé antické kultury X dnešní bída a chudoba Řecka

John Keats

• 1795 – 1821
• dnes je velice populární mezi mladými Angličany
• básník smyslové krásy, inspirace přírodou a mýty

• Óda na řeckou vázu

  • kontrast pomíjivosti člověka a dokonalosti uměleckého díla

• La Belle Dame Sans Merci

  • o nemilosrdné krásce

William Blake

• 1757 – 1827
• spíše preromantismus
• byl považován za podivína, za svého života odsuzován
• obsáhl mnoho stylů
• též výtvarník – ilustrace Bible
• jemné pohádkové a přírodní motivy
• začíná využívat volného verše ―› širší možnost vyjádření
• satira, symbolismus, mysticita

• Písničky nevinnosti a zkušenosti

  • 1794
  • kontrast
  • báseň Jehňátko a Tygr

• Snoubení nebe a pekla

  • 1793
  • mystické pojetí
  • rozmluva s nadpřirozenými bytostmi
  • součástí je i oddíl Pekelná přísloví
  • kritika církve

Jan Kollár

• 1793 – 1852
• slovenský evangelík
• zastánce myšlenky panslavismu – sjednocení všech slovanských národů pod nadvládou Ruska, které je ochrání (pak odmítnuto Borovským)
• Mína – jeho životní láska

• Slávy dcera

  • dcera bohyně Slovanstva
  • oslava minulosti slovanských národů, víra v zesílení českého národa
  • prozodie
    • sylabotonická – střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
    • časoměrná – střídání dlouhých a krátkých slabik
  • Předzpěv – časoměrná prozodie
  • bývalo lépe – velkolepá slovanská minulost
  • dub – symbol Ruska, připomíná slavnou minulost
  • ve zbytku básně se objevuje sylabotonická prozodie
  • Mína jej v básni provází po místech, která dřívě obývali Slované (milostné, převzato z Danteho)
  • vyjádření lásky k vlasti a k Míně
  • inspirace Alighieriho Božskou komedií

» Přečíst zbytek zápisku «