Výpisky z češtiny

• 1924 – 1989
• jeden z nejvýraznějších a nejmodernějších autorů
• začínal jako básník (sbírka Venuše z Mélu – přihlásil se k poetismu)
• v prozaických dílech avantgarda až surrealismus
• dramatická tvorba – klasické formy
• v dramatech i próze se zabývá historií => historické romány
• k současnému dění se vyjadřoval kriticky, ale díla mu byla přesto vydávána
• používá historii ke kritice současnosti
• paralely, podobenství a alegorie s režimem

Tovaryšstvo Ježíšovo

• 1969
• historický román, alegorie na režim
• tovaryšstvo Ježíšovo = jezuitský řád
• hlavními postavami je hraběnka Slavatová a její zpovědník jezuita Vojtěch Had
• u Hada převládnou povinnosti – přivede hraběnku ke zhroucení a tragickému konci (snaha získat její statky), ale sám se k celé záležitostí staví jako ke „splnění příkazu“
• konvertování k režimu ―› lidé přistoupili na režim, ale nevěří mu (stejně tak jako po Bílé Hoře mnoho nekatolíků konvertovalo z existenční nutnosti)
• jakákoliv totalita způsobuje přizpůsobivost

Kuře na rožni

• 1976
• historický román
• částečně založeno na pravdě – autor objevil záznamy o Matějovi a domýšlí si jeho příběh
• děj se odehrává v době napoleonských válek
• Matěj Kuře je vojenský zběh, živí se jak se dá (loutkář, dokud loutky nepoztrácí)
• má avantgardní vyznění
• do běžných situací jsou vkládány Matějovy vzpomínky (např. na bitvu) ―› střídání časových rovin a prostředí
• autor postupně s Matějem promlouvá, v nejtěžších chvílích rozmlouvá Matěj s Bohem ―› realita se mění v ireálno (B: Prozradím ti boží tajemství. Nebe není.)
• pomocí vnitřních monologů se Matěj setkává s představou, která jej utěšuje; jeho iluze o něčem krásném (symbolizováno krásnou šlechtičnou)
• v průběhu vyprávění autor připomíná, že se jedná o jeho verzi příběhu (A: Bylo to tak, Matyas? M: To víš, že nebylo)
• závěrem se autor snaží vysvětlit, kde a jak Matěj zmizel (záznamy jsou neúplné)
• konečná Matějova promluva nese ironické vyznění
• láska k životu (ať je jakkoliv) – „Je veselo a musí být a basta!“
• jdeme za snem, a to i přes každé klopýtnutí

Svatý na mostě

• 1978
• jiný pohled na Jana Nepomuckého
• tlustý farář, alkoholik, otevřený všem požitkům
• „Johánek“

Cesta Karla IV. do Francie a zpět

• postmoderní, moderní autor – střídání časových rovin a prostředí, vnitřní monology postav – drama
• nadpřirozeno, ireálno, magično – pohled na Karla jako na člověka, ne na státníka
• složitá koncepce děl

• vesnické náměty

• Rok na vsi

  • popis roku ve vsi Habrůvce
  • snaha seznámit s obyvateli vesničky a jejich soužitím s přírodou – snaha je zachovat
  • člověk má přírodu milovat, ta se mu odmění
  • není dobré vystupovat proti přírodě, je třeba s ní být v souladu
  • nemá hlavního hrdinu, zachycuje všechny obyvatele
  • zbožná přání, aby se vesnice zachovala tak, jak je
  • hodně básnických ozdob – přívlastky, metafory, dlouhá souvětí ….
• městské náměty

• Santa Lucia

  • Vilém Mrštík
  • 1893
  • román
  • kritický obraz Prahy
  • venkovský mladík Jiří Jordán přichází do vytouženého velkoměsta na studia
  • jeho sny jsou ale tvrdě konfrontovány s realitou
  • rodina jej nemůže podporovat – on nemá peníze, velice málo jídla, chlad, umírá na tuberkulózu ―› naturalistické líčení
  • retrospektivně vyprávěno
  • „Připravte plentu!“ – na začátku a na konci
  • er-forma
  • až impresionistický popis stále se měnící Prahy

• Pohádka máje

  • 1897
  • parodie na červenou knihovnu
  • Ríša a Helenka
  • realistické drama

• Maryša

  • 1894
  • tragédie
  • Maryša byla nucena vzít si muže, kterého nemiluje
  • nechce mu podléhat, poslouchat jej, nemá možnost jej opustit
  • rozhodne se ho otrávit
  • psychologická hodnověrnost postav

• 1862 – 1946
• realistické drama

• Její pastorkyňa

  • 1890
  • zhudebnil Leoš Janáček
  • Kostelnička
    • chudá, pomáhá své schovance (pastorkyni) utajit těhotenství
    • zabrání narození dítěte, nakonec se k činu přizná

• Gazdina roba

  • 1899
  • švadlena opouští manžela s milencem
  • končí její sebevraždou

• 1850 – 1892
• dramaturg Národního divadla, autor her
• historické komedie
  • Zvíkovský rarášek
• Paní mincmistrová

• Naši furianti

  • 1887
  • soudobé vesnické téma
  • humorný pohled, fraška
  • spor radních o kandidáta na ponocného
  • záminka pro vytvoření zdařilých typů venkovského obyvatelstva (pyšní, tvrdohlaví, ale dobří sedláci)
  • nejmoudřejší je starý vojenský vysloužilec
  • dva boháči se dohadují, kdo si může dovolit více
  • furiantství = vychloubání se

Časopis Lumír

• jeho majitelem a redaktorem byl J.V. Sládek
• pokračování v odkazu Májovců
• chtějí obohatit českou literaturu ―› nové básnické formy převzaté z evropských literatur
  • Vrchlický
    • sonet, rondel, ovšem trochu se ztrácí obsah
    • vládají více literárních druhů – lyrika, drama
    • umění pro umění
• Jaroslav Vrchlický (láska k antice – drama)
• J.V. Sládek (téma – láska k české vesnici)
• Julius Zeyer (exotika, historie)

1850 Sbor pro založení Národního Divadla

• po pádu Bacha nabývá reálné podoby
• roku 1862 působí Prozatímní divadlo
• červen 1881 – první slavnostní otevření, Smetanova Libuše
• o dva měsíce později vyhořelo
• 18. listopadu 1883 znovu otevřeno

• 1835-1874
• studovat teologii – nedokončil
• 60.léta – žurnalista: Národní Listy, Květy, fejetony

Lyrika

• Večerní písně

  • 1859
  • milostné téma, vyznání z milostného okouzlení
  • harmoničnost, idyla, radostné ladění
  • písňová forma
  • Hálek v roli národního pěvce a proroka
  • Neruda nepříznivě odsoudil

• V přírodě 1-3

  • 1872-74
  • cykly, básně
  • jednoduchý verš, metafory
  • tématem vztah člověka a přírody, staví do kontrastu
  • člověk (lidská společnost – skepse, negativismus) X příroda (vždy dobrá)
  • lidstvo bude zachráněno „až příroda a společenství se pojmou v svatém objetí“
  • odsouzení racionality, přednost dána citu
  • inspirací Rousseau

Epika

• ovlivněná Máchou a Byronem

• Pohádky z naší vesnice

  • 1874
  • sociálně-kritické zabarvení
  • lyrika i epika, ukazuje odvrácenou stranu života
  • přirozené zákony by měly platit i ve společnosti
  • vztah k přírodě a její vliv na lidi
  • problém vejminkářů
• povídky
  • z počátku baladické, tklivé, lyrické
  • řeší generační problém, společenské předsudky brání lásce, jeho sympatie na straně mladých

  • Muzikantská Liduška

    • 1861
    • děvčeti je vnucen nemilovaný ženich, ona se zblázní

  • Kovářovic Kačenka

    • 1859
    • zapovězená láska končí smrtí
  • poté komplikovanější téma povídek

  • Na statku a v chaloupce

    • 1873
    • rozháranost bohatých X přirozenost a dobrota chudých

  • Na vejminku

    • 1874
    • staří rodiče X sobecké děti, narušené vztahy
• křídové kresby
  • potlačený děj, prohloubená psychologie postav

  • Poldík Rumař

    • 1874
    • stará se o syna své bývalé lásky, jehož pravý otec opustil

dramata

• Záviš z Falkenštejna

  • 1860
  • hrál se v Prozatímním divadle

• Král Vukašín

  • 1862
  • jím otevřeno Prozatímní divadlo, tragédie ze srbských dějin
• za svého života zastínil i Nerudu
• Machar jej pak zavrhl jako sentimentální a podbízivého

1858 almanach Máj

• redaktorem Josef Barák, podíl i Neruda a Frič
• manifest mladých autorů – dle almanachu označováni jako Májovci
• odmítavá reakce: vyčítána odnárodnělost, nihilismus, absence ideálů apod.

• Vítězslav Hálek
• Jan Neruda
• Karolina Světlá
• Adolf Heyduk
• Jakub Arbes

• 50. léta 19. století
• romanticko-kosmopolitní skupina
• novináři z povolání – Národní Listy (Neruda, Hájek, pak i Heyduk)
• úcta k Máchovi: – snaha na něj navázat
• vnímají jej jako revoltující osobnost; cení si toho, že vytváří samostatnou autorskou poezii, která není vlastenecká, jde o skutečnou svobodu
• přímý vliv v Hálkových epických skladbách
• dalšími vzory Erben, H.Heine, G.Sandová, E.A.Poe, V.Hugo, S.Petöfi
• chtějí nová témata: odvrácená strana života (vliv realistických děl – Dickens, Balzac), problémy člověka (ne národa), sociální téma (trpící lidé, postavení žen ve společnosti apod.)
• realistický princip – kritické zobrazení společnosti
• odmítají obrozeneckou poezii a kritiku Máchy
• nerespektování národních specifik – postavy ztělesňují ideál lidství, ne konkrétní osobu
• odmítají napodobování lidové poezie – má sloužit jen jako zdroj inspirace
• snaha aby se česká literatura přiblížila evropské; chtějí všelidská témata (představy, skutečnost, člověk a svět)
• v dramatu čerpají ze Shakespeara

• 1808 – 1856
• obsáhl mnoho profesí – divadelník, novinář, autor her, herec, literární kritik
• založil časopis Květy
• sám publikoval v mnohých novinách – Vlastimil, Pražský posel, Sedlské noviny
• po 1848 vyhoštěn z Prahy za šíření nepohodlných myšlenek v novinách
• mladý zemřel na tuberkulózu
• zčásti pozitivně přijímal Máchu – hodnotí uměleckou stránku jeho díla, ale vytýká mu málo vlastenectví
• je romantikem, pracuje s historií – ovšem upravuje ji podle svého, i historické postavy
• epika – vlastenecké povídky (řeší ideologické problémy), historické povídky, povídky se současnými tématy (Rozervanec)
• drama – Fidlovačka, Strakonický dudák
• dramatické báchorky (vystupují v nich nadpřirozené bytosti)

Strakonický dudák

• 1847
• hlavním hrdinou je chudý dudák Švanda
• jeho maminkou je víla ―› nadpřirozeno
• na chvíli podlehne „velkému světu“, pak se ale vrací domů ke své Dorotce
• polepšení ústředí postavy, pohádkové motivy

Lesní panna aneb cesta do Ameriky, Jiříkovo vidění

• fraška

Fidlovačka aneb žádný hněv a žádná rvačka

• 1834
• líčí milostný příběh Jeníka a Lidušky
• Fidlovačka – ševcovská slavnost
• ze hry pochází píseň Kde domov můj? (hraje slepý žebrák na housle) (hudba František Škroup)

Divadelní hry

Jan Hus

• 1848
• historická hra, ale historie upravena, využití pro dobové účely
• z Husa udělal příklad romantického bojovníka za svobodu, pozměnil celkové vyznění postavy

Kutnohorští havíři

• 1848
• sociální náboj hry
• obraz dobových dělnických bouří proti německým majitelům dolů
• zakázáno cenzurou

Povídky

Dekret kutnohorský

• 1841
• boj mezi Čechy a cizinci o univerzitu

Rozervanec

• 1840
• polemika s Máchovým Májem a romantismem

• od 80. let Národní divadlo uvádí všechny nové evropské hry

Anton Pavlovič Čechov

• 1860 – 1904
• Rus
• zakladatel lyrického dramatu
• psal i povídky
• byl původem lékař ―› jeho dojmy se promítají do povídek

• povídka Myslivec

  • lyričnost – snaha dostat svoje pocity do textu
  • námět a neutěšený stav připomíná Turgeněva
  • muž je nadřazen, žena opovrhována – pocity lítosti

• Racek

  • 1896
  • lyrické drama – o vnitřních pocitech a touhách
  • hlavní hrdinka – Nina
  • zachycuje život umělců, Nina touží po slávě, chce být herečkou, naplnění ale dosáhne až po utrpení
  • po prožitém utrpení přeměna člověka
  • racek – symbol svobody, pak ale i bezradnosti a zranitelnosti, nenaplnění
  • Nina a Treplev – nešťastní, nemohou naplnit svoje touhy

• Tři sestry

  • 1901
  • slabí filozofové X agresivní nefilozofové
  • sestry si sní své sny, mezitím jejich „přízemní“ švagrová ovládne dům

• Višňový sad

  • 1904
  • symbol úpadku staré ruské feudální společnosti
  • jejich rodové sídlo si odkoupí potomek rolníka

Edmond Rostand

• 1868 – 1918
• Francouz, novoromantista
• básník a dramatik

• Cyrano z Bergeracu

  • 1897
  • historická komedie
  • člověk duševně krásný, schopen velkých činů, ale fyzicky ošklivý

Henrik Ibsen

• 1828 – 1906
• Nor, představitel severské literatury

• Domeček pro panenky (Nora, Domov loutek)

  • 1879
  • žena chce pomoci svému muži zaplatit dluhy
  • manžel ji ale obviňuje, že jej přivede do řečí, nestojí o to
  • Nora si tak uvědomí, že byla po celou dobu jej poslušnou panenkou a manžela i děti opustí (více sebelásky než v Divoké kachně)

• Divoká kachna

  • 1884
  • líčí rodinné vztahy, vztah mezi mužem (otec Hjalmar) a ženou (dcera)
  • muž je nadřazen, žena musí poslouchat
  • Hjalmarova dcera Hedvika je nemanželské dítě, ale svého otce bezmezně miluje
  • Hedvika pak svou lásku otci (který se po zjištění pravdy rozhodne rodinu opustit) rozhodne dokázat sebevraždou
  • kachna = symbol spoutanosti

F.A. René de Chateaubriand

• Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině

  • 1768 – 1848
  • má romantické prvky
  • výlučné prostředí, postavy, milostné téma
  • pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře

Victor Hugo

• 1802 – 1885
• zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
• v díle mnoho kontrastů a protikladů

• Chám Matky Boží v Paříži

  • 1831
  • typicky romantický román
  • děj se odehrává v Paříži v 15. století
  • výlučné prostředí – chrám
  • výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
  • nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
  • ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
  • Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
  • kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
  • nenaplnění ideálů, kontrasty

• Bídníci

  • 1862
  • Francie mezi lety 1815 – 33
  • hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
  • ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk

Dumasové

• 1802 – 1870, 1824 – 1895
• linie prozaiků – dramata a historické romány
• historie není autentická, je pouhou kulisou

• Hrabě Monte Christo

• Tři mušketýři

• Dáma s kameliemi

  • Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno

George Sandová

• 1804 – 1876
• záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
• měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
• vzor Boženy Němcové
• svobodomyslná, ale romantická díla
• harmonizace mezilidských vztahů
• literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti