Výpisky z češtiny

• 1924 – 1989
• jeden z nejvýraznějších a nejmodernějších autorů
• začínal jako básník (sbírka Venuše z Mélu – přihlásil se k poetismu)
• v prozaických dílech avantgarda až surrealismus
• dramatická tvorba – klasické formy
• v dramatech i próze se zabývá historií => historické romány
• k současnému dění se vyjadřoval kriticky, ale díla mu byla přesto vydávána
• používá historii ke kritice současnosti
• paralely, podobenství a alegorie s režimem

Tovaryšstvo Ježíšovo

• 1969
• historický román, alegorie na režim
• tovaryšstvo Ježíšovo = jezuitský řád
• hlavními postavami je hraběnka Slavatová a její zpovědník jezuita Vojtěch Had
• u Hada převládnou povinnosti – přivede hraběnku ke zhroucení a tragickému konci (snaha získat její statky), ale sám se k celé záležitostí staví jako ke „splnění příkazu“
• konvertování k režimu ―› lidé přistoupili na režim, ale nevěří mu (stejně tak jako po Bílé Hoře mnoho nekatolíků konvertovalo z existenční nutnosti)
• jakákoliv totalita způsobuje přizpůsobivost

Kuře na rožni

• 1976
• historický román
• částečně založeno na pravdě – autor objevil záznamy o Matějovi a domýšlí si jeho příběh
• děj se odehrává v době napoleonských válek
• Matěj Kuře je vojenský zběh, živí se jak se dá (loutkář, dokud loutky nepoztrácí)
• má avantgardní vyznění
• do běžných situací jsou vkládány Matějovy vzpomínky (např. na bitvu) ―› střídání časových rovin a prostředí
• autor postupně s Matějem promlouvá, v nejtěžších chvílích rozmlouvá Matěj s Bohem ―› realita se mění v ireálno (B: Prozradím ti boží tajemství. Nebe není.)
• pomocí vnitřních monologů se Matěj setkává s představou, která jej utěšuje; jeho iluze o něčem krásném (symbolizováno krásnou šlechtičnou)
• v průběhu vyprávění autor připomíná, že se jedná o jeho verzi příběhu (A: Bylo to tak, Matyas? M: To víš, že nebylo)
• závěrem se autor snaží vysvětlit, kde a jak Matěj zmizel (záznamy jsou neúplné)
• konečná Matějova promluva nese ironické vyznění
• láska k životu (ať je jakkoliv) – „Je veselo a musí být a basta!“
• jdeme za snem, a to i přes každé klopýtnutí

Svatý na mostě

• 1978
• jiný pohled na Jana Nepomuckého
• tlustý farář, alkoholik, otevřený všem požitkům
• „Johánek“

Cesta Karla IV. do Francie a zpět

• postmoderní, moderní autor – střídání časových rovin a prostředí, vnitřní monology postav – drama
• nadpřirozeno, ireálno, magično – pohled na Karla jako na člověka, ne na státníka
• složitá koncepce děl

F.A. René de Chateaubriand

• Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině

  • 1768 – 1848
  • má romantické prvky
  • výlučné prostředí, postavy, milostné téma
  • pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře

Victor Hugo

• 1802 – 1885
• zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
• v díle mnoho kontrastů a protikladů

• Chám Matky Boží v Paříži

  • 1831
  • typicky romantický román
  • děj se odehrává v Paříži v 15. století
  • výlučné prostředí – chrám
  • výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
  • nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
  • ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
  • Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
  • kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
  • nenaplnění ideálů, kontrasty

• Bídníci

  • 1862
  • Francie mezi lety 1815 – 33
  • hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
  • ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk

Dumasové

• 1802 – 1870, 1824 – 1895
• linie prozaiků – dramata a historické romány
• historie není autentická, je pouhou kulisou

• Hrabě Monte Christo

• Tři mušketýři

• Dáma s kameliemi

  • Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno

George Sandová

• 1804 – 1876
• záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
• měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
• vzor Boženy Němcové
• svobodomyslná, ale romantická díla
• harmonizace mezilidských vztahů
• literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti

• po r. 1620 probíhá silná rekatolizace
• třicetiletá válka přinesla tragédie, církve přichází s božím rájem ―› lákavé, ohlas společnosti
• rozmáchlé nápadné umění
• syté barvy, křivky, zachycení pohybu a emoce, rozevlátý šat …
• v literatuře bohaté užívání ozdob, metafor, symbolů
• jedinou povolenou láskou je láska k Bohu
• velikost Boha X nicotnost člověka
• Bůh bývá personifikován do podoby krásné jarní přírody, jeho oslava

Adam Václav Michna z Otradovic

• 1600 – 1676
• hudební skladatel
• tématem je duchovní láska, ježíškovská a mariánská poezie
• duchovní lyrika

• Loutna česká

  • 1653
  • sborník duchovních kancionálů

• Chtíc, aby spal

  • jeho nejznámější píseň – ukolébavka

» Přečíst zbytek zápisku «

• polovina 17. stol – polovina 18. stol.
• nepostihlo všechny země stejnou měrou
• návrat k církvi a Kristu, protireformace
• zbožštění lásky k Bohu
• láska k Bohu zastupuje i lásku erotickou

Terezie z Ávily

• Španělsko
• duchovní mystická poezie
• propojení duchovní a smyslové lásky

Friedrich von Spee

• Německo

• Vzdoroslavíček

  • přírodní lyrika
  • oslava Boha pomocí krásné jarní přírody
  • přirovnání, zdrobněliny, personifikace
  • přeložil Felix Kadlinský – způsob, který si zde osvojil používá i ve vlastní poezii

» Přečíst zbytek zápisku «

• 1592 – 1670
• představitel vrcholného českého humanismu, částečně i baroka
• teolog, pedagog, filozof
• kněz Jednoty Bratrské
• po bitvě na Bílé Hoře donucen odejít z Čech
• odešel do Lešna (Polsko)
• vytvářel český slovník – Poklad jazyka českého – shořel při požáru jeho knihovny v Lešně
• filozofická díla – co by mělo dělat lidstvo, aby se vyvíjelo správným způsobem
• chce nápravu světa, všeobecný soulad (panharmonie), trvalý mír, už ne válku a utrpení
• soulad vidí i v přiblížení se k Bohu
• pansofie
  • vševěda
  • vědění o celku světa, smyslu života, postavení člověka v životě

» Přečíst zbytek zápisku «