Výpisky z češtiny

• 1924 – 1989
• jeden z nejvýraznějších a nejmodernějších autorů
• začínal jako básník (sbírka Venuše z Mélu – přihlásil se k poetismu)
• v prozaických dílech avantgarda až surrealismus
• dramatická tvorba – klasické formy
• v dramatech i próze se zabývá historií => historické romány
• k současnému dění se vyjadřoval kriticky, ale díla mu byla přesto vydávána
• používá historii ke kritice současnosti
• paralely, podobenství a alegorie s režimem

Tovaryšstvo Ježíšovo

• 1969
• historický román, alegorie na režim
• tovaryšstvo Ježíšovo = jezuitský řád
• hlavními postavami je hraběnka Slavatová a její zpovědník jezuita Vojtěch Had
• u Hada převládnou povinnosti – přivede hraběnku ke zhroucení a tragickému konci (snaha získat její statky), ale sám se k celé záležitostí staví jako ke „splnění příkazu“
• konvertování k režimu ―› lidé přistoupili na režim, ale nevěří mu (stejně tak jako po Bílé Hoře mnoho nekatolíků konvertovalo z existenční nutnosti)
• jakákoliv totalita způsobuje přizpůsobivost

Kuře na rožni

• 1976
• historický román
• částečně založeno na pravdě – autor objevil záznamy o Matějovi a domýšlí si jeho příběh
• děj se odehrává v době napoleonských válek
• Matěj Kuře je vojenský zběh, živí se jak se dá (loutkář, dokud loutky nepoztrácí)
• má avantgardní vyznění
• do běžných situací jsou vkládány Matějovy vzpomínky (např. na bitvu) ―› střídání časových rovin a prostředí
• autor postupně s Matějem promlouvá, v nejtěžších chvílích rozmlouvá Matěj s Bohem ―› realita se mění v ireálno (B: Prozradím ti boží tajemství. Nebe není.)
• pomocí vnitřních monologů se Matěj setkává s představou, která jej utěšuje; jeho iluze o něčem krásném (symbolizováno krásnou šlechtičnou)
• v průběhu vyprávění autor připomíná, že se jedná o jeho verzi příběhu (A: Bylo to tak, Matyas? M: To víš, že nebylo)
• závěrem se autor snaží vysvětlit, kde a jak Matěj zmizel (záznamy jsou neúplné)
• konečná Matějova promluva nese ironické vyznění
• láska k životu (ať je jakkoliv) – „Je veselo a musí být a basta!“
• jdeme za snem, a to i přes každé klopýtnutí

Svatý na mostě

• 1978
• jiný pohled na Jana Nepomuckého
• tlustý farář, alkoholik, otevřený všem požitkům
• „Johánek“

Cesta Karla IV. do Francie a zpět

• postmoderní, moderní autor – střídání časových rovin a prostředí, vnitřní monology postav – drama
• nadpřirozeno, ireálno, magično – pohled na Karla jako na člověka, ne na státníka
• složitá koncepce děl

Eliška Krásnohorská

• 1847 – 1926
• vlastním jménem Alžběta Pechová, žákyně Karoliny Světlé
• psala libreta ke Smetanovým operám
  • Hubička (1876)
  • Tajemství (1879)
  • Čertova stěna (1882)
• byla též velmi významnou překladatelkou => Mickiewicz, Puškin, Byron
• dodržení formy stavěno nad obsahovou přesnost

Karel Sabina

• 1813 – 1877
• též psal libreta ke Smetanovým operám

• Prodaná nevěsta

• Braniboři v Čechách

Josef Václav Sládek

• 1845 – 1912
• novinář, básník, překladatel (např. Shakespeare)
• řazen k ruchovcům i lumírovcům
• ruchovci
  • důraz na vesnický život
  • psal i ohlasy lidových písní
• lumírovci
  • snaha o obohacení a zdokonalení české literatury

• Básně

  • 1875

• Jiskry na moři

  • 1879
  • osobní reflexivní lyrika
  • ovlivněno ztrátou jeho manželky

• Na prahu ráje

  • 1883
  • cyklus sonetů
  • reflexivní poezie, vzpomínky na dětství

• Selské písně a české znělky

  • 1890
  • lyrické básně inspirované lidovou poezií
  • přiklání se k češství
  • vytváří ideální typ – sedlák pracující a žijící v symbióze s přírodou

• 1846 – 1908
• žurnalista, např. spoluzakládal Květy, jinak Světozor, Lumír apod.

Básnické epické skladby s historickou tematikou

• Husita na Baltu (1868)
• Adamité (1874)
• Žižka (1879)
• historie mu slouží jako kulisa pro ukázání soudobých témat
• problémy materialismu, individualismu, smyslné či duchovní lásky

Básnická díla

• Ve stínu lípy

  • 1879
  • lípa = symbol národa
  • cyklus krátkých básnických povídek, které si vesničané sdělují pod lipou
  • idyla vesnického života, statečnost – český voják

• Lešetínský kovář

  • 1883, pak 1899
  • ukazuje vztah mezi Čechy a Němci
  • idyla je narušena vzpourou proti německému živlu (proto bylo první vydání zkonfiskováno)
  • končí tragicky – zahyne jak český kovář, tak německý podnikatel
  • sociální motiv

Próza

• Pravý výlet pana broučka do Měsíce

  • 1888
  • kritický satirický postoj – pan Brouček X Měsíčňané
  • Měsíčňané věří více fantazii, Brouček je zase realista

• Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století

  • 1889
  • společenská kritika
  • srovnání pana Broučka (člověk bez charakteru) s Husity
  • pan Brouček střídá orientace (táborita, pražan, katolík … dle potřeby)
  • odehrává se před bitvou na Vítkově (1420)

Časopis Lumír

• jeho majitelem a redaktorem byl J.V. Sládek
• pokračování v odkazu Májovců
• chtějí obohatit českou literaturu ―› nové básnické formy převzaté z evropských literatur
  • Vrchlický
    • sonet, rondel, ovšem trochu se ztrácí obsah
    • vládají více literárních druhů – lyrika, drama
    • umění pro umění
• Jaroslav Vrchlický (láska k antice – drama)
• J.V. Sládek (téma – láska k české vesnici)
• Julius Zeyer (exotika, historie)

1850 Sbor pro založení Národního Divadla

• po pádu Bacha nabývá reálné podoby
• roku 1862 působí Prozatímní divadlo
• červen 1881 – první slavnostní otevření, Smetanova Libuše
• o dva měsíce později vyhořelo
• 18. listopadu 1883 znovu otevřeno

• 1834-1891
• spjat s Malou Stranou
• nedostudoval práva, zvolil si žurnalistiku
• pracoval v Národních Listech (zde se setkal s Hálkem)
• rozporuplnější, problémovější vidění světa
• více úvahovosti, skepse, ironie
• stylizuje se do role cynika, ale ve skutečnosti je citlivý
• osobní trápení skrývá za ironii a sarkasmus
• nepřetržitým motivem je láska k národu

Hřbitovní kvítí

• 1857
• hořký tón, rozervanost
• ironie vůči všemu „svatému“ – láska, rozum, cit
• ironie i vůči sobě samému
• z tíživých pocitů se zachraňuje příklonem ke kolektivu (národnímu či všelidskému)
• smrt je „možnost věčné proměny“, ne absolutní konec

• Mezi hroby dva se červi potkali (Hřbitovní kvítí)

Mezi hroby dva se červi potkali.
„Odkud, bratře?“ „Z lebky básníkovy.“
„Toť nám bratr, co tam viděl, poví.“
„Pouhý mozek – pranic krásného.-
Odkud ty?“ „Já z lebky učencovy;
nezbylo i tu nic jasného.“

„Myslím, bratře, že ti géniové
jsou jak ona pod sklenicí svíce;
posvítí-li jiným se tmou brojícím,
nezbyde jí samé nic pak více.“

Knihy veršů

• 1868)
• zachovává postoj skeptika
• otupil jízlivost
• 
  

  Kniha veršů lyrických

  • intimní vroucnost
• 
  

  Kniha veršů výpravných

  • společenskokritické básně, sociální balady
• 
  

  Kniha veršů časových a příležitostných

  • úvahy, občanská lyrika

• konec 70. let – Neruda lépe přijímán mladší generací (Ruchovci, Lumírovci)
• pozitivnější vidění světa
• přejímá i nové podněty – básně patetičtější, alegorické

Písně kosmické

• 1878
• oslava řádu vesmíru a rozumu
• v pohybu nebeských těles se mu odrážejí osudy lidí
• Slunce – matička, Měsíc – mládeneček, Mars – je rudý od pití apod.
• lidskou společnost přirovnává k vesmíru – jednotlivá tělesa zde bojují o existenci, stejně tak jako národy na zemi
• vyzdvižení racia, síly lidského ducha

• Jak lvové bijem o mříže (Písně kosmické)

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci^*,
jimž hrouda nohy víže!“

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cvalá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

Balady a Romance

• 1883
• epika
• využití kontrastu prvků, volné zacházení s žánry: zaměňuje baladu a romanci, mísí tragiku s komikou, slavnost s ironií
• vlastenecký tón
  • 
    

    Romance o Karlu IV.

• bojovně politické
  • 
    

    Romance o jaře 1848

• ohlas na pochmurné balady německého romantismu
  • 
    

    Romance Helgolandská

• ohlas na novozákonní tématiku
  • 
    

    Balada o svatbě v Kanaán

Prosté motivy

• 1884
• osobní lyrika
• rozděleno na 4 části dle ročních dob
  • jaro – dodává energii, probouzí pocity
  • léto – vášeň, erotika, spojení s přírodou
  • podzim – skepse, probuzení ze snu
  • zima – moudré smíření (se smrtí)

Zpěvy páteční

• 1896
• posmrtně vydává Vrchlický
• převážně elegické básně, využití novozákonní symboliky
• ovšem nevyznívá až tak pesimisticky, víra ve zlepšení poměrů

Próza

• nepíše rozsáhlá díla
• povídky, fejetony, kritické stati (divadlo)
• fejetony
  • vtipná vypravování, vycházejí v novinách
  • získávají na oblibě ―› knižní soubory

  • Žerty hravé i dravé

    • 1877

  • Studie krátké a kratší

    • 1876

Povídky malostranské

• 1878
• pozitivní i negativní charaktery
• využití charakteristiky a popisu
• často pomocí názvu povídky předjímá děj – Doktor Kazisvět
• někdy využití ich-formy – U tří lilií, Jak to přišlo, že Rakousko nebylo rozbořeno
• zachycuje zde i sám sebe pod jinými jmény
  • Týden v tichém domě – Jan Bavor
  • Večerní šplechty – Jan Kohovora
• znalost Malé Strany využívá pro vyprávění
• dobromyslnost a laskavost se mísí s intrikami a krutostí
• Figurky
  • charakteristika postav z jednoho domu
• Týden v tichém domě
  • spletité osudy obyvatel pavlačového domu

• 1821 – 1856
• v 50. letech 20. století byl kvůli svému dobírání si církve a Habsburků přeceňován
• útočí na církev a Habsburky
• novinářská činnost – píše o všem – kultura, společnost, politika …. široké spektrum
• novinové články – byl velmi otevřený, chtěl dílčí práva pro české země, ale ne rozvrátit Rakousko
• byl považován za buřiče a nucen odejít do exilu – působil jako vychovatel v Moskvě, pak odešel do Brixenu (IT)
• dobrá znalost jazyka a schopnost s ním pracovat
• tvoří od poloviny 30. let do 50. let

Obrazy z Rus

• 1843 – 46
• soubor krátkých povídek, cestopis, alegorické
• upozorňuje na to, co se mu líbilo
• zároveň upozorňuje na hrůzy ruského absolutismu, varuje před panslavismem

Epigramy cíkrvi, králi, vlasti, múzám (umění) a světu

• 1852
• epigramy - krátké satirické veršované básničky
• pochází z Říma – Martialis, Iuvenalis
• výrazná satirická pointa
• kritika církve a absolutismu

Tyrolské elegie

• 1852
• popisují jeho zatčení a deportaci do italského Brixenu na popud Alexandra Bacha
• epická báseň, satirické

Křest svatého Vladimíra

• 1848 – 54
• kritika církve a absolutistické vlády
• kam může car, tam můžou bozi, když se dá car pokřtít, tak bůh taky
• epická báseň, satira

Král Lávra

• 1854
• satira na absolutistické panovníky
• vládci jsou schopni pro svou moc a bohatství naprosto všeho
• (viz antika – král Midás měnil rukama vše ve zlato; po rozhodnutí uměleckého sporu Apollona a Pana získal od Apolla oslí uši)

Edgar Allan Poe

• 1809 – 184
• próza i poezie
• záhadná literatura, temná, hororová (goticismus)
• frenetická literatura – hororová, má počátky v Anglii, patří do romantismu

• Havran

  • 1845
  • lyrická povídka, báseň
  • muž v horečkách
  • havran – symbol blížící se smrti, odpovídá jen „nevermore“

• Jáma a kyvadlo

  • 1842
  • povídka
  • popis trýznění muže ve spárech inkvizice

• Černý kocour

  • 1843
  • povídka
  • popisuje duševní pád člověka (člověk propadnuvší alkoholu)

Hermann Mellville

• Bílá velryba

  • výlučné charaktery – Indián
  • výlučné prostředí – oceán

Nathaniel Hawthorne

• Šarlatové písmeno

  • žena, která zhřešila proti manželskému slibu
  • písmeno označuje nevěrníky
  • druhé písmeno má na sobě vypálené kněz