Výpisky z češtiny

• 1810 – 1836
• jeho tvorba znamenala největší změny oproti tvorbě předchozí
• měl zálibu ve starých hradech – navštěvoval je
• psal si deníky – ty nejvíce „zapovězené“ pasáže psal tajným písmem, které později rozluštil Arbes
• znal tvorbu Byrona, Goetha a Shakepspeara – on sám typickým romantikem
• pocit osamocení – je cítit v Máji i Marince
• poezie
  • lyrika – V svět jsem vstoupil
  • lyricko-epická – Máj
• próza - Márinka – lyrizovaná próza

Marinka

• 1834
• lyrizovaná próza
• nemocná ale krásná dívka, básník Hynek se do ní zamiluje, ale když se vrátí ze své pouti, Marinka je již mrtva

Máj

• 1836
• v originále Mág
• pro cenzuru – tragický milostný příběh v májové přírodě
• vyčítají mu, že hlavním hrdinou je loupežník – postava nehodná následování, není vzor
• podstatou je zklamání a rozpor mezi představou a skutečností
• kompozice
  • jako hudební dílo
  • 4 zpěvy a 2 intermezza (mezi 2.-3., pak 3.-4. zpěvem)
  • předzpěv – vlastenecký charakter

• 1. zpěv

  • uvedení do příběhu, přírodní lyrika
  • Jarmila čeká na Viléma sedíc na skále nad jezerem
  • připlouvá loďka s mužem, který jí sděluje, že se Vilém dozvěděl o její nevěře a zavraždil jejího svůdce – svého otce
  • Vilém - „lesů pán“ je ve vězení
  • Jarmila se zabije, skočí do jezera
  • situace je mistrovsky vyjádřena – „Nad vodou se skví bílých šatů stín…“

• 2. zpěv

  • Vilémova noc ve vězení před popravou
  • přemítá o životě, necítí se vinen, vinu vyvozuje z nepřízně osudu
  • Vilém slouží Máchovi k vyjádření jeho vlastních názorů
  • rozpor: odložené, odhozené dítě X drsní loupežníci
  • „temná smrt“ – po smrti nic není, nevěří na posmrtný život (v roce 1836 poněkud odvážné)
  • odmítá vinu – dává ji svému otci, neměl možnost poznat jinou etiku

• 1. intermezzo

  • vychází z pověry, že nový nebožtík musí vždy na hřbitově hlídat, dokud jej nikdo nevystřídá
  • mrtví se baví a připravují se na to, že Vilém již brzy přijde na hřbitov a bude „držet stráž“

• 3. zpěv

  • silně kontrastní
  • líčena krásná jarní příroda a zároveň Vilémova poprava
  • vlast je člověku kolébkou i hrobem

• 2. intermezzo

  • prostředí Vilémovy loupežnické tlupy
  • lkají jak oni, tak příroda – ta už není prostoupena láskou, ale smrtí

• 4. zpěv

  • velký časový posun
  • vypravěč příběhu – Mácha – projíždí tamní krajinou a dává se do souvislosti s příběhem
  • pro Viléma skončil život, pro něj dětství
  • v porovnání s radostným dětstvím se mu současnost zdá bolestná
  • čekají ho jen strasti
  • romantické zklamání z představy

• přelom 18. – 19. století
  • Václav Thám
• 20. a 30. léta
  • J. Kollár, F.L. Čelakovský
  • vlastenectví, panslavismus, bohatá inspirace lidovou poezií
• 30. léta
  • K.H. Mácha, K.J. Erben, J.K. Tyl

• od 80. let Národní divadlo uvádí všechny nové evropské hry

Anton Pavlovič Čechov

• 1860 – 1904
• Rus
• zakladatel lyrického dramatu
• psal i povídky
• byl původem lékař ―› jeho dojmy se promítají do povídek

• povídka Myslivec

  • lyričnost – snaha dostat svoje pocity do textu
  • námět a neutěšený stav připomíná Turgeněva
  • muž je nadřazen, žena opovrhována – pocity lítosti

• Racek

  • 1896
  • lyrické drama – o vnitřních pocitech a touhách
  • hlavní hrdinka – Nina
  • zachycuje život umělců, Nina touží po slávě, chce být herečkou, naplnění ale dosáhne až po utrpení
  • po prožitém utrpení přeměna člověka
  • racek – symbol svobody, pak ale i bezradnosti a zranitelnosti, nenaplnění
  • Nina a Treplev – nešťastní, nemohou naplnit svoje touhy

• Tři sestry

  • 1901
  • slabí filozofové X agresivní nefilozofové
  • sestry si sní své sny, mezitím jejich „přízemní“ švagrová ovládne dům

• Višňový sad

  • 1904
  • symbol úpadku staré ruské feudální společnosti
  • jejich rodové sídlo si odkoupí potomek rolníka

Edmond Rostand

• 1868 – 1918
• Francouz, novoromantista
• básník a dramatik

• Cyrano z Bergeracu

  • 1897
  • historická komedie
  • člověk duševně krásný, schopen velkých činů, ale fyzicky ošklivý

Henrik Ibsen

• 1828 – 1906
• Nor, představitel severské literatury

• Domeček pro panenky (Nora, Domov loutek)

  • 1879
  • žena chce pomoci svému muži zaplatit dluhy
  • manžel ji ale obviňuje, že jej přivede do řečí, nestojí o to
  • Nora si tak uvědomí, že byla po celou dobu jej poslušnou panenkou a manžela i děti opustí (více sebelásky než v Divoké kachně)

• Divoká kachna

  • 1884
  • líčí rodinné vztahy, vztah mezi mužem (otec Hjalmar) a ženou (dcera)
  • muž je nadřazen, žena musí poslouchat
  • Hjalmarova dcera Hedvika je nemanželské dítě, ale svého otce bezmezně miluje
  • Hedvika pak svou lásku otci (který se po zjištění pravdy rozhodne rodinu opustit) rozhodne dokázat sebevraždou
  • kachna = symbol spoutanosti

Edgar Allan Poe

• 1809 – 184
• próza i poezie
• záhadná literatura, temná, hororová (goticismus)
• frenetická literatura – hororová, má počátky v Anglii, patří do romantismu

• Havran

  • 1845
  • lyrická povídka, báseň
  • muž v horečkách
  • havran – symbol blížící se smrti, odpovídá jen „nevermore“

• Jáma a kyvadlo

  • 1842
  • povídka
  • popis trýznění muže ve spárech inkvizice

• Černý kocour

  • 1843
  • povídka
  • popisuje duševní pád člověka (člověk propadnuvší alkoholu)

Hermann Mellville

• Bílá velryba

  • výlučné charaktery – Indián
  • výlučné prostředí – oceán

Nathaniel Hawthorne

• Šarlatové písmeno

  • žena, která zhřešila proti manželskému slibu
  • písmeno označuje nevěrníky
  • druhé písmeno má na sobě vypálené kněz

Alexander Sergejevič Puškin

• 1799 – 1837

• Evžen Oněgin

  • 1823 – 31
  • román ve verších
  • aristokrat znuděný penězi, zahrává si se ženami
  • Taťána jej miluje, a píše mu otevřený dopis (Já píši Vám …. )
  • on ji ignoruje, flirtuje s její setrou Olgou, která je zadaná

F.A. René de Chateaubriand

• Atala, anebo o lásce dvou Indiánů v pustině

  • 1768 – 1848
  • má romantické prvky
  • výlučné prostředí, postavy, milostné téma
  • pokřtěná indiánská dívka raději umírá, než aby se zpronevěřila Bohu a víře

Victor Hugo

• 1802 – 1885
• zpočátku psal dramata – ukončil vlnu klasického francouzského dramatu
• v díle mnoho kontrastů a protikladů

• Chám Matky Boží v Paříži

  • 1831
  • typicky romantický román
  • děj se odehrává v Paříži v 15. století
  • výlučné prostředí – chrám
  • výlučné postavy – Esmeralda (cikánka), Frollo (kněz), Quasimodo (hrbáč, zvoník)
  • nechovají se tak, jak by měli – Frollo není tak svatý, jak se zdá, Quasimodo je mírumilovný, Esmeralda je hodná, neposmívá se mu jako všichni ostatní
  • ukázáno, že i Quasimodo má v sobě lidské jádro
  • Esmeralda v závěru umírá… po letech jsou nalezeny její kostra s tou Quasimodovou v jednom objetí
  • kněz Frollo též umírá – svržen Quasimodem ze střechy
  • nenaplnění ideálů, kontrasty

• Bídníci

  • 1862
  • Francie mezi lety 1815 – 33
  • hlavní hrdina Jean Valjean – dobrotivý člověk, ale za nepatrný přečin odsouzen na galeje(romantický prvek)
  • ujal se dívenky Cosetty – ta ale také na chvíli podlehla myšlence, že trestanec musí být zaručeně špatný člověk

Dumasové

• 1802 – 1870, 1824 – 1895
• linie prozaiků – dramata a historické romány
• historie není autentická, je pouhou kulisou

• Hrabě Monte Christo

• Tři mušketýři

• Dáma s kameliemi

  • Alexandre Dumas ml., román, pak zdramatizováno

George Sandová

• 1804 – 1876
• záměrně se oblékala jako muž, aby jí vydávali díla
• měla milostné avantýry s mnoha osobnostmi své doby (Liszt)
• vzor Boženy Němcové
• svobodomyslná, ale romantická díla
• harmonizace mezilidských vztahů
• literatura má mít konejšivou funkci, záměrná snaha dát lidem zapomenout na každodenní problémy a starosti

Walter Scott

• 1771 – 1832
• historické romány
• historie zkreslená, slouží jako kulisa

• Ivanhoe

  • 1819
  • děj se odehrává ve středověku za doby Richarda Lví Srdce
  • zachycení ideálních charakterů, zřejmé autorovy sympatie
  • postava Robina Hooda

Jane Austenová

• 1775 – 1817
• rodinné romány s ženskými hrdinkami

• Pýcha a předsudek

  • 1813
  • román
  • výrazné dialogy, duchaplnost
  • psychologicky věrné postavy, rozhodně není sentimentální

Jezerní škola

• skupina básníků, nazváni dle oblasti v SZ Anglii
• S.T. Coleridge
• W. Wordsworth -  Žluté narcisy – opěvování přírody
• R. Southey

Percy Bysshe Shelley

• 1792 – 1822
• tragický život
• ztotožňoval se s hlavními romantickými hrdiny
• nechal si postavit loď, vyjel za nepříznivého počasí a zahynul

• Odpoutaný Prometheus

  • 1819
  • psáno jako drama, epické
  • kontrast: člověk konající dobro je potrestán
  • přinesl lidem oheň, Jupiter jej dal za to uvěznit
  • střet dobra a zla
  • nakonec je Prometheus odpoután Heraklem
  • mnoho personifikací – mluví hory, vítr, déšť …

• Óda na západní vítr

  • 1819
  • lyrická báseň
  • vítr je symbolem volnosti

• Z poznámek královně Mab

George Gordon Byron

• 1788 – 1824
• velice rozporuplná postava
• též se ztotožňuje s hlavním hrdinou romantických děl
• byl přesvědčen, že se má svobodě dopomáhat jakýmkoliv způsobem – šel do Řecka bojovat proti Turkům (chtěl zemřít hrdinskou smrtí)
• byl velice sebekritický
• došel tak daleko, že odmítá sám sebe ―› báseň Má duše temná je

• Child-Haroldova pouť

  • od roku 1809
  • epika
  • básnický epos popisující jeho cesty po Středomoří
  • kontrast: zbytek vyspělé antické kultury X dnešní bída a chudoba Řecka

John Keats

• 1795 – 1821
• dnes je velice populární mezi mladými Angličany
• básník smyslové krásy, inspirace přírodou a mýty

• Óda na řeckou vázu

  • kontrast pomíjivosti člověka a dokonalosti uměleckého díla

• La Belle Dame Sans Merci

  • o nemilosrdné krásce

William Blake

• 1757 – 1827
• spíše preromantismus
• byl považován za podivína, za svého života odsuzován
• obsáhl mnoho stylů
• též výtvarník – ilustrace Bible
• jemné pohádkové a přírodní motivy
• začíná využívat volného verše ―› širší možnost vyjádření
• satira, symbolismus, mysticita

• Písničky nevinnosti a zkušenosti

  • 1794
  • kontrast
  • báseň Jehňátko a Tygr

• Snoubení nebe a pekla

  • 1793
  • mystické pojetí
  • rozmluva s nadpřirozenými bytostmi
  • součástí je i oddíl Pekelná přísloví
  • kritika církve

Novalis

• 1772 – 180

• Hymny noci

  • snaha spojení filozofie, poezie a přírody
  • kontrast: den (světlo, bdění, život) X noc (spánek, temnota, smrt)
  • jemu bytostně bližší noc
  • den (pozemský život) bere jako pomíjivý jev – odpoutání branou k věčnosti
  • noc – „královna světa“ – vyšší skutečnost

Jakob a Wilhelm Grimmovi

• Pohádky pro děti a celou rodinu

  • sbírají pohádky, lidová slovesnost
  • snaha dobrat se podstaty lidového umění
  • lidové prostředí, příroda
  • některé pohádky velmi tragické, hrůzostrašné

Heinrich von Kliest

• 1777 – 1811

• Michael Kolhaas

  • výlučné charaktery
  • paradoxní příběh kupce bojujícího o své právo
  • patos jej nutí k zoufalým činům
  • představa o spravedlnosti X skutečnost
  • světu chybí smysl pro spravedlnost

• důraz na citovost, snovost, nálady
• náměty z historie, exotických krajin
• návrat k přírodě, zájem o cestování ―› cestopisy
• podstatou romantických děl je uvědomění člověka a jeho vztahu k realitě a představám
• útěk od reality – kvůli nenaplnění ideálů – do světa fantazie
• historie a exotika – svět fantazie, možnost realizace představy
• snaha najít v odpadlících lidské jádro, které společnosti chybí, snaha vidět člověka kontrastně
• podstata - rozpor mezi představou a skutečností
• odsouzení rozumu ve prospěch představy

• charakteristické znaky – emoce, citovost (v kontrastu s rozumem)
• návrat k přírodě
• zájem o historii a exotiku
• postavy z výlučného prostředí – hrbáč, cikánka, kněz, vůdce loupežníků
• výlučné prostředí – lesy, hrady, chrám, podsvětí Paříže ….
• formy – lyrika – básně
• lyrická povídka – verš i próza, jednoduchý veršovaný příběh, rozhoduje vyjádření básníka, převaha lyriky
• historický román – rozsáhlé popisy (fantazie, představa)