začínal jako básník (sbírka Venuše z Mélu – přihlásil se k poetismu)
v prozaických dílech avantgarda až surrealismus
dramatická tvorba – klasické formy
v dramatech i próze se zabývá historií => historické romány
k současnému dění se vyjadřoval kriticky, ale díla mu byla přesto vydávána
používá historii ke kritice současnosti
paralely, podobenství a alegorie s režimem
Tovaryšstvo Ježíšovo
1969
historický román, alegorie na režim
tovaryšstvo Ježíšovo = jezuitský řád
hlavními postavami je hraběnka Slavatová a její zpovědník jezuita Vojtěch Had
u Hada převládnou povinnosti – přivede hraběnku ke zhroucení a tragickému konci (snaha získat její statky), ale sám se k celé záležitostí staví jako ke „splnění příkazu“
konvertování k režimu ―› lidé přistoupili na režim, ale nevěří mu (stejně tak jako po Bílé Hoře mnoho nekatolíků konvertovalo z existenční nutnosti)
jakákoliv totalita způsobuje přizpůsobivost
Kuře na rožni
1976
historický román
částečně založeno na pravdě – autor objevil záznamy o Matějovi a domýšlí si jeho příběh
děj se odehrává v době napoleonských válek
Matěj Kuře je vojenský zběh, živí se jak se dá (loutkář, dokud loutky nepoztrácí)
má avantgardní vyznění
do běžných situací jsou vkládány Matějovy vzpomínky (např. na bitvu) ―› střídání časových rovin a prostředí
autor postupně s Matějem promlouvá, v nejtěžších chvílích rozmlouvá Matěj s Bohem ―› realita se mění v ireálno(B: Prozradím ti boží tajemství. Nebe není.)
pomocí vnitřních monologů se Matěj setkává s představou, která jej utěšuje; jeho iluze o něčem krásném (symbolizováno krásnou šlechtičnou)
v průběhu vyprávění autor připomíná, že se jedná o jeho verzi příběhu (A: Bylo to tak, Matyas? M: To víš, že nebylo)
závěrem se autor snaží vysvětlit, kde a jak Matěj zmizel (záznamy jsou neúplné)
konečná Matějova promluva nese ironické vyznění
láska k životu (ať je jakkoliv) – „Je veselo a musí být a basta!“
jdeme za snem, a to i přes každé klopýtnutí
Svatý na mostě
1978
jiný pohled na Jana Nepomuckého
tlustý farář, alkoholik, otevřený všem požitkům
„Johánek“
Cesta Karla IV. do Francie a zpět
postmoderní, moderní autor – střídání časových rovin a prostředí, vnitřní monology postav – drama
nadpřirozeno, ireálno, magično – pohled na Karla jako na člověka, ne na státníka
Raskolnikov zabije kvůli penězům starou lichvářku, kterou nikdo nemá rád. Svěří se jen prostitutce Soně. Tíhu činu však neunese a nakonec se přizná, je poslán na Sibiř. Odjede s ním i Soňa a oba věří v lepší budoucnost.
odraz Nietzscheho a Schoppenhauerovy filozofie – nižší lidé (pracují) a vyšší lidé (morální zásady pro ně neplatí; Napoleon – Rakolnikov se s ním srovnává, svůj čin dokonce považuje za společensky prospěšný)
